ArtBio: Peter Graham a hosté, Viktorie Valocká a Radim Kolář

Po krátkém vstupu na výtvarnou uměleckou scénu s grafickými partiturami
v 70. letech (viz Opus Musicum č. 10, 1976) se Peter Graham intenzivně věnuje výtvarné činnosti od roku 2013. Dosud je veřejnosti znám především jako skladatel, improvizátor a autor odborných textů o soudobé hudbě.

Je-li základem jeho hudební tvorby improvizace, obdobně je tomu i v oboru výtvarném. Nepracuje s podpůrnými myšlenkovými konstrukty, svobodně variuje leitmotivy, střídá tempa a rejstříky, pracuje s náhodou, disonancí. S technikami,
které mu slouží k záznamu objeveného a rozvíjeného motivu, zachází účelově.
Zříká se pravidel estetické skladby fascinován nepravidelností. Neuznává hranice
a omezení, naopak je záměrně narušuje. Náměty prací volí intuitivně inspirován čímkoli, co upoutá jeho pozornost. S plným zaujetím v euforii tvoření sleduje
vznik tvarů a materiálových kompozic. Živelností garantuje autenticitu prožitku.

Fascinován proměnami matérie a inspirován starojaponským estetickým konceptem sabi využívá časem poznamenaný, opotřebovaný materiál. Dokreslovaná
či domalovávaná koláž, frotáže, přemalovávané reprodukce, asambláže, drobné objekty v krátkém časovém úseku a nebývalém množství zaplňují prostor ateliéru. V tvořivém aktu autor akcentuje zvukovou stránku procesu: zvuk tužky či štětce, trhání a lepení papíru. Řada kreseb vzniká poslepu na základě hudebního rytmu (např. lidových písní nebo jazzových témat). Zvuk však v tomto případě není zaznamenáván, neboť je považován za pouhou pomůcku v tvorbě. Médium fotografie se Grahamovi stává průvodcem světem umění. Zaměřuje se na fragmenty reality odkazující k dílům výtvarné abstrakce.  

Nepreferováním žádné z technik překonává nástrahy zavedených matric. Objevuje
a sytí se radostí z tvorby samotné. Prost uměleckého záměru a bez ambicí být respektován jako výtvarný umělec se přiklání k umění outsiderů všeho druhu.

Peter Graham a hosté: Viktorie Valocká a Radim Kolář

Společné setkání tří umělců, tří hráčů předávajících si sóla v rámci jedné skladby, předem nepromyšlené, ničím neomezované, není náhodné. Použitá prostěradla jako podklad a základ maleb Viky Valocké (čerstvé absolventky AVU v Praze, ateliér
V. Skrepla), skrumáže vyhozených nepotřebných věcí na fotografiích smetišť Radima Koláře (hráče na bicí, absolventa multimediální kompozice na JAMU), úlomky, útržky papíru, staré kalendáře koláží Petera Grahama (hudebního skladatele), prozrazují jisté spříznění, shodu ve východiscích tvorby. Použité materiály jsou poznamenané, omšelé, pošramocené, nepotřebné – viděno očima původního majitele, avšak inspirující v očích umělce. Každá stopa, šrám, skvrna spouští řetězec konotací.
Svádí k transpozici, uchopení, je příležitostí k hledání nového významu a obsahu, především však výzvou k tvorbě.

Yvona Ferencová, kurátorka výstavy