Projekt představuje spletitou a nehierarchickou myšlenkovou mapu sestávající z množství fotografických kontaktů z velkoformátových černobílých negativů, jež jsou doprovázeny poznámkovými bloky se záznamy, texty a štítky. To vše odráží široký záběr výzkumu, tvorby, různých performancí a psaní, který se formoval na pozadí řady diskuzí, návštěv muzeí a ateliérů, setkání s historiky, umělci a kurátory, ale také během procházek po Praze a později v Turíně. Zpočátku se tyto činnosti do značné míry vztahovaly k raným dobám pražského ateliéru Ladislava Šalouna z roku 1910, v němž jsme pracovali, a k jeho širšímu městskému kontextu (ateliér byl původně zřízen kvůli výrobě pomníku Jana Husa, který je dnes na Staroměstském náměstí, stal se ale zejména místem pro intelektuální a politické rozpravy i pro spiritualistické seance). Zmíněné činnosti se ovšem – jak už to u myšlenkových map bývá – začaly záhy rozšiřovat, aby obsáhly jiné dějiny, a dokonce i jiné kultury.

Exorcisti: David Čumalo, Erika Velická, Karolina Chasáková, Anna Štefanovičová, Magdalena Uhlířová, Oleksandr Martsynyuk, Roza Pogosian, Štefan Pecko, Vojtěch Novák, Kateřina Šichánová, Ondřej Balada, Natasha Rijkhoff, Yip Po Tin, Omry Livny, Eszter Meszaros a Simon Starling

Simon Starling (*1967) je britský umělec. Když mu bylo 10 let, vyhrál v loterii svůj první fotoaparát. V roce 1980 si zařídil první temnou komoru. V roce 1992 se stal Magistrem umění na Glasgow School of Art. Mezi lety 1993 až 1996 byl členem komise v Transmission Gallery a vydělával si fotografováním ve skotských muzeích a galeriích. V roce 1995 měl svoji první samostatnou výstavu v Showroom Gallery, pro kterou v Glasgow zrekonstruoval část londýnského výstavního prostoru, který pak použil jako ateliér (An Eichbaum Pils Beer Can…). V roce 2003 vystavil v rámci skotské prezentace na Benátském bienále v Palazzo Levi ve veřejném prostoru nežádoucí dílo (Island for Weeds, Prototype) a stal se pedagogem na Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2004 byl finalistou Hugo Boss Prize a nasledující rok se stal laureátem Turner Prize. V průběhu své tvůrčí dráhy podnikl Starling množství dlouhých cest za příběhy, tradicemi, materiály i lidmi a vystavoval v mnoha evropských i amerických muzeích a galeriích.