Avatar

Náhle s cuknutím propadl a zůstal chvilku zavěšený – jako letadlo – na laně nad dalším světem. Díval se dolů na planetu, obrovitou dokonalou kouli, šedivou a holou, beze stopy po atmosféře. Neviditelné lano, které jeho tělo v pádu zadrželo povolilo, teď už ale nepadal, zvolna plachtil, snášel se dolů. Povrch planety byl mírně zbrázděný, připomínal mu mozek. Dokonce nabyl dojmu, že povrch musí být želatinovitý a teplý, to ale nemohl s jistotou vědět. Letěl nad povrchem planety ve výši, ze které ještě tušil její zakřivení. Černé kosmické pozadí zářilo drobounkými hvězdami. Pak zahlédl něco malé a bílé na povrchu a svůj let nasměřoval hladkým obloukem k objektu. Bílá tečka se proměnila na rovnoramenný trojúhelník, ve směru jeho letu byl obrácený špičkou dolů. Jak se přibližoval, začínal rozeznávat detaily. Trojúhelník byl plochý, vypadal jako z tvrdého materiálu a jeho zářivě bílý povrch se lesknul. Zdál se levitovat kousek nad zbrázděným povrchem planety. Rozhodl se letět obloukem z levé strany a jak klesal, spatřil najednou, že ten objekt se nevznáší. Měl neurčitě pavoučí tvar, ale zároveň působil jako biorobot. Stál na povrchu na hrozivě vyhlížejících nožkách s ostrými pařáty. Jasně viděl, jak se přední pár nožek zatínal do měkkého povrchu planety, vysával z ní mízu, živil se její sílou. On najednou ucítil i ostrou bolest, kterou parazit navzdory svým titěrným rozměrům celé planetě způsobuje. Pak vše zčernalo, vize zmizela, on se v zlomku vteřiny vrhl k okraji podlahy a se slzama v očích zvracel jakoby se jeho tělo chtělo zbavit všech vnitřností.
/úryvek z autorovy povídky/

https://www.facebook.com/events/1478658059020015/
http://galerie209.wordpress.com/