Lahvičky II, 1969, komb. tech.,89x68x12 cm

Výstava představuje komorní průřez celoživotním dílem sochařky Babory Blahutové. Od větších objektů z konce šedesátých let minulého století, které spojuje vize popartu a opartu, po malé papírové koláže, které autorka tvoří v poslední době.

  

Barbora Blahutová v letech 1963–1969 studovala na AVU ve škole Karla Hladíka a u profesora Jiřího Bradáčka, poté se jako členka ČFVU zúčastňuje výstav, akcí a soutěží až do roku 1974, kdy emigruje do Německa. V roce 1975 získává roční stipendium ke studiu na Istituto Centrale del Restauro v Římě a po jeho dokončení pracuje jako restaurátorka v římském Národním Muzeu. Následně se vrací do Německa, v osmdesátých letech se usazuje v Lombardii, vystavuje v Itálii, Švýcarsku, Anglii. Od roku 2001 žije a vystavuje v České republice.

  

Tvorba sochařky má silný ekologický podtext a obsahuje kritiku současného konzumerismu, ta se projevuje například při výběru materiálu pro díla, kdy záměrně volí přírodní či použité objekty – listy, papír, sklo, dřevo nebo látky a dává je, s jemností a citlivostí ke kompozici, do nových souvislostí. Její pozoruhodné dílo čeká na vřazení do souvislostí české sochařské tvorby druhé poloviny dvacátého a začátku 21. století.