Říká se, že být autentickou lidskou bytostí znamená přijmout a pochopit fakt, že jsme smrtelní. Vyrovnat se s faktem, že svůj život neustále vztahujeme k horizontu smrti, či vyrovnat se s „bytím ke smrti“, jak by to pojmenoval Martin Heidegger.“ Nelze popřít, že současná společnost nepřijímá otázku smrti s láskou. Politika strachu a její konečný argument – smrt – je používána jako prostředek, jak zajistit závislost lidí na moci. Autentický lidský život lze nalézt pouze tváří v tvář konečnosti, kdy se pokoušíme dát konci svého života smysl, přesto jsme raději naživu v umělém, ale bezpečném světě, pod ochranou, která naše bytí okrádá o nefalšovaný faktor, jímž je smrtelnost.

Dror Daum nahlíží téma autenticity inteligentním a nepřímočarým způsobem. Své fotografie často manipuluje a upravuje, ale pouze proto, aby dekonstruoval myšlenku „obrazu z fotoshopu“, který je dočista banální a v dnešní době nadužívaný. Pozorovat jeho fotografie znamená pečlivě se dívat na každý snímek a hledat chybu, která by nám ukázala hranici mezi přirozeným a umělým. Přesto věřím, že tyto dva pojmy jsou fascinující, pokud si uvědomujeme, že kultura (neboli to, co je nápodoba) se ve své podstatě pokouší zobrazit strnulou přírodu, zachytit okamžik a zmrazit jej s cílem falešně vytvarovat a vytvořit svou individualitu.

Kurátor Piotr Sikora