Strhující příběh o osudu židovské rodiny, zavlečené do terezínského ghetta. Prvotina a zároveň nejvýznamnější dílo režiséra Alfréda Radoka.

Film Daleká cesta o osudech mladé židovské lékařky, která se na počátku okupace provdá za „rasově čistého“ českého kolegu, aby si zachránila život, natočil slavný divadelní režisér Alfréd Radok v roce 1948. Snímek se promítal jen krátce v mimopražských kinech, v době nastupující totality se nesetkal s přízní tehdejších schvalovacích orgánů a byl proto uložen do archivu. O to větší úspěch však měl v zahraničí, sklízel nadšené ohlasy po celé Evropě i Americe. Obnovené premiéry v Československu se dočkal až v roce 1991. 
Filmová balada vyniká moderní střihovou skladbou, expresionistickým obrazovým pojetím kameramana Josefa Střechy a znepokojivou hudbou Jiřího Sternwalda. Mimořádně působivé drama neztratilo ani po letech svůj silný emotivní náboj. Zaujme i netradičním hereckým obsazením a vynikajícími hereckými výkony Blanky Waleské, Otomara Krejči, Zdeňky Baldové a Eduarda Kohouta.

Začátky umělecké kariéry Alfréda Radoka, jednoho z nejvýznamnějších divadelních režisérů československých dějin, jsou významně spjaty s Valašským Meziříčím. Radok se sem dostal po nuceném útěku před gestapem z Prahy. Při sokolské organizaci založil divadelní soubor Mladá scéna, se kterou inscenoval představení Král Lávra.  Představení zde zhlédl i Václav Kašlík, přední pražský režisér, a zprostředkoval Radokovi místo asistenta režie v divadle E. F. Buriana, tehdejším D41.