"Sledovala jsem jen tvé oči. Čím déle jsme se pohybovaly tou temnou místností, tím bezpečněji jsem se cítila. Byla to nikdy nekončící slast."

Schizofrenický, absurdní rozhovor tří sester, z nichž jedna je zákonitě dělící půlkou. Tématem je fyzické a psychické sdílení prostoru, především snového.

Anton Pavlovič Čechov napsal Tři sestry. Nešťastná a nevěrná Máša, nerozhodná Irina hledající „pravou lásku“ a svobodná Olga, která jako by sama žádný milostný život neměla, je však oběma sestrám utěšitelkou. Do značné míry jde o figury téměř archetypální. Tři sudičky spojené s trojjediným osudem, trojjediným sněním o lepším místě a čase.
Dana Balážová proměňuje tento „klasický“ motiv v postavu siamských trojčat: Demi, Silver a Gold. Sestry spolu promlouvají snad jen telepaticky a my máme jakožto diváci jedinečnou možnost jejich mimosmyslovou komunikaci nahlédnout. K představě tří postav z dramatu či tří sudiček se přidává představa vpravdě kosmického rozměru – Slunce, Měsíc a Země. Nebo noc, den a soumrak/jitro.
Zatímco ale dialektiku dvou sester na kraji dokážeme převést na vícero jmenovatelů, jež se sami nabízejí, jaksi nejasná a pohyblivá je identita té uprostřed – to ona je mediátorem mezi svými dvěma sestrami, ačkoli sama nepromluví. To ona umožňuje intersubjektivní vztah, triangulaci mezi nimi.
Jakoby tu byla tradiční dualita mezi „já a ty“, „my a ti druzí“, „levá a pravá“, „vědomí a podvědomí“ doplňována o mezičlánek o bod, bez nějž by žádná interakce nebyla možná. Ale co je tímto „mezi“? Je to snad jazyk? Nebo naše fyzické, vždy nějak situované tělo? Vzduch nebo mezihvězdná hmota?
Identita Demi zůstává velkým tajemstvím.

V rámci letního bloku, který se letos věnuje médiu videa ve spolupráci s Ateliérem videa na FaVU v Brně, dál uvedeme výstavy Branislava Rarigy a Anny Slámové.

Realizaci výstav podpořila Nadace a Centrum pro současné umění Praha, které děkujeme stejně jako Martinu Zetovi a Janu Šrámkovi, vedoucím Ateliéru Video.

https://www.facebook.com/events/892460187469102/