Emoji lze chápat jako digitální pokračování tisícileté vizuální tradice, která sahá od starověkého umění až po dnešní sociální sítě. Kulturně zakódované znaky vždy sloužily k vyjadřování významů i emocí. V digitálním prostředí však získávají nové role a funkce – ovlivňují naše prožívání, vztahy i způsoby komunikace. Na sociálních sítích přitom dominuje rychlost, množství, vizuální atraktivita a návykovost, často na úkor hloubky a jemnějších nuancí. Samotný design rozhraní navíc určuje, jaké emoce lze vyjádřit, v jaké míře, a které naopak zůstávají potlačeny.

 

V galerii G99 navazuje Denisa Ponomarevová na své předchozí cykly Demotikon a Dramatikon. Prostřednictvím záměrně pomalého média kresby – ať už na papíře, nebo v podobě textilních objektů – zkoumá, jak glyfy digitálních platforem (de)formují náš vztah k sobě samým i k ostatním. Její metoda je zároveň velmi osobní i analytická: umožňuje jí pronikat hlouběji k procesům spojeným se zplošťováním emočního prožívání a navracet komplexitu tam, kde se v síti žlutých emotikonů ztrácí.