První výstava belgického umělce Dirka Braeckmana v České republice nabízí průřez autorových děl od starších, až po nejsoučasnější, a byla vybrána speciálně pro tuto příležitost.

 

Braeckman, pracující s osobitým vizuálním jazykem se zajímá především o akt nazírání a otázky spojené s obrazem jako takovým. Zkoumá jeho hranice a často zpochybňuje konvence fotografie.

 

V dnešní době, zahlcené hlukem, tokem informací a nekonečným množstvím obrazů se při setkání s fotografickým dílem Dirka Braeckmana ocitáme v prostředí, ve kterém jako by se zastavil čas. Ve světě klidu, kdy prostřednictvím jednotlivých děl zachycujících anonymní předměty vzbuzující tajemství i příběh, nahlížíme do prázdných místností rozličných interiérů, neurčitých prostor, setkáváme se s postavami působícími jen svojí přítomností, s motivy krajiny, ale například i přefotografováním stávajících obrazů. Ač by se tak mohlo zdát Braeckman nesvazuje svoji tvorbu s pevně danými tématy, nebo cykly, jeho dílo tvoří nepřetržitý sled.

 

Již zmiňované ticho a zpomalení není charakteristické jen pro autorova samotná díla, ale rovněž je přítomno v rámci tvůrčích postupů. Braeckman pracuje v temné komoře prostřednictvím analogových metod, experimentuje a během vlastního zpracování negativů dociluje neustále nových obrazů. Zvolení expozice a práce s šedými tóny vyzdvihují finální charakter jeho děl.

 

Dirk Braeckman se narodil roku 1958 v belgickém Eeklo. V létech 1977–1981 studoval na Akademii umění v Ghentu, kde dnes žije a tvoří. Má za sebou účast na nespočtu samostatných i kolektivních výstav po celém světě a v roce 2017 reprezentoval Belgii samostatnou výstavou na 57. Mezinárodním bienále umění v Benátkách. Jeho dílo je zastoupeno v řadě soukromých i veřejných sbírek. Tato českobudějovická výstava navazuje na poslední Braeckmanův projekt „FOCUS“, který se počátkem letošního roku uskutečnil v americkém Dallasu (The Modern Art Museum of Forth Worth).

 

Braeckmanovy obrazy ve své tiché síle vyvolávají řadu otázek. Nejsou specifickou výpovědí, nositeli symbolických významů a metafor, ani nevyprávějí příběh, zásadní je jejich autonomie. Příběh si má divák vytvořit sám svůj vlastní. Patrná je však nepřetržitá přítomnost tmy a pocit, jako by svůj obsah skrývaly pod jakousi rouškou.

 

Hlavním teritoriem je Breackmanovi žité okolí, z něhož čerpá náměty pro své obrazy, vyznačující se silnou atmosférou, zachycující místa nasátá poetikou, stejně jako banální kontexty.

 

Nelze nezmínit rovněž autorův zájem o malbu, jejíž podoba je v samotných fotografiích přítomna. K tomu autor sám uvádí: „Pracuji na svých obrazech, jako by to byly malby. Je to velice fyzické, vzhledem k přímému kontaktu s papírem a materiály, ovšem prostřednictvím fotografického postupu. To je také důvod, proč pracuji s analogovým tiskem. Je to můj nástroj a potřebuji fyzický přístup. Temná komora je jádrem tvorby mého díla a v určitém smyslu tvořím v rozporu s charakteristickými postupy fotografického média. Můj přístup je od začátku do konce impulsivní.“

 

S tím do jisté míry souvisí také to, že Braeckman klade velký důraz na strukturu a obrazy povětšinou nezakrývá sklem, které vnímá jako překážku pro prožitek obrazu. Obrazy tiskne technikou želatinového stříbrného tisku na barytonový papír a využívá technických předností tohoto postupu se zdůrazněním detailu, ostrosti a rozsahu tónů, stejně jako značné hloubky tónů.