Ještě stále stojím přede dveřmi do života, klepu a klepu, 
i když nijak prudce, a jen napjatě naslouchám, přijde-li 
někdo, kdo by odsunul závoru a otevřel mi. 
Taková závora je ovšem těžká a ne každý je ochoten přijít, 
zvlášt když se mu zdá, že venku stojí a klepe žebrák. 
Nejsem nic než ten, kdo naslouchá a čeká, to ale ovládám dokonale, protože jsem se při čekání naučil snít.

Robert Walser