Za více než čtyři desetiletí tvůrčí cesty se Dušan Šimánek (*1948) stal neopomenutelnou osobností české fotografie. Na svých volných souborech pracuje zpozvolna a soustředěně, a díky tomu rovněž s integritou, která i v jeho nových fotografiích divákovi dovolí pochopit, že dlouhodobě rozvíjí východiska definovaná klidně desítky let nazpět. Historicky vzato Šimánek přispěl do domácí vizuální kultuře vyzdvihováním výsostně výtvarných kvalit fotografického média. Šťastně se v tom projevila jeho senzuální citlivost a schopnost akcentovat koloristické a strukturální charakteristiky obrazu. Jeho fotografie však vykazují i sociální rysy, zejména skrze výběr předloh z oblasti všednodenní „lidové“ estetiky. Toto platí i pro jeho nový soubor Herbář, v němž se zaměřil na fenomén přírodních napodobenin. V rámci základního „analytického“ rozvrhu se k námětu umělých květin staví jako k autonomnímu výtvarnému problému barvy a rastru. Způsob provedení snímků vykazuje známky sentimentálního zaujetí, které jako by odpovídalo okrašlovací úloze květinových dekorací. V důsledku však diváka vede až k nejistotě nad nevratnými změnami světa kolem nás.