Eiko Groeschl patří k výrazným zástupcům nastupující umělecké generace ve Vídni. Zvláštním způsobem zasněná a zastřená, mlžná plátna nejčastěji zachycují městské nebo rurální krajinné scenérie s bludnými postavami, jejichž ústřední motivy jakoby více než sebe samotné daly zviditelňovat okolní (či vnitřní) prázdno. “Starý” malířský rukopis, který odkazuje někam ke krotkému modernismu “poezie všedního dne” 50.–70. let může možná působit provokativním dojmem, nelze mu ale upřít upřímně tichou poetickou krásu.

 

Událost se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna.