Eliška Jakubíčková: Obzor

Eliška Jakubíčková studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1987-1993 v Ateliéru figurální a monumentální malby Jiřího Načeradského a v Malířském ateliéru Zdeňka Berana. Tvoří na Hluboké v Jižních Čechách a ve svém ateliéru na Zbraslavi. Je představitelkou silné gestické malby, a pokud má být řeč o obhajobě malovaného obrazu, Eliška Jakubíčková se svojí tvorbou je její přesvědčivý arbiter, který se ve svém výtvarném názoru nenechá ovlivňovat dočasnými trendy. V roce 2003 byly její monumentální obrazy vybrány na výstavu Perfect Tense – Malba dnes v Jízdárně Pražského hradu, která byla zásadním příspěvkem do nekonečné diskuze o tzv. konci obrazu. Tvorba Elišky Jakubíčkové je zastoupena ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze.
Pro malbu Elišky Jakubíčkové je charakteristická koexistence energické jistoty a momentu hledání. Její hledání je rozhodné a koncentrované. Vychází ze středu, nezůstává u prvotní gestičnosti a po chvíli nabírá jasný směr. Malba se stává formulací. Tím se odlišuje od abstraktní exprese pollockovského ražení, ačkoliv užívá podobně silné prostředky, jako je velká plocha, lití a stříkání barev nebo malířská štětka místo štětce. Její exprese nezůstává u samoúčelnosti vnějšího dojmu malířského gesta. Svojí malbou sdílí zakoušení a poznávání světa prostřednictvím jsoucen často velmi rozlišné podstaty. Přistupuje k nim v existenciálním rozpoložení, nahlíží z odstupu i ohledává zblízka. Dává formu a objem skutečnostem, se kterými si tyto veličiny obvykle nespojujeme. Skrze své obrazy nechává téměř fyzicky zakoušet tíhu, hřejivost, závrať a další pocity podle podstaty zachycovaných stavů těla a mysli. Propůjčuje hmotnost nehmotnému a naopak lehkost hmotné realitě.
Lucie Šiklová