Empirická iluze

Když byla symbolisty na sklonku 19. století zpochybněna existence objektivní reality či alespoň možnost jejího spolehlivého poznání, zdálo se, že jde jen o přirozenou reakci na epistemologický optimismus předchozí éry. Jejich skepse však významně infikovala i myšlení následujících století, takže i dnes – přes veškerý vědecký pokrok, jenž se mezitím odehrál – nezbývá než připustit, že se nám horizont poznání nijak nepřiblížil, ba co víc, že je snad ještě nedostižnější, než kdykoli dříve. Rozvoj vědy a techniky totiž sice rozšířil škálu možností interpretace a prohloubil i naše znalosti, vytoužený cíl ale spíše relativizoval, stejně jako umocnil rozpor mezi tím, jak se svět jeví nám a jaký by snad mohl být doopravdy.

Projekt Martina Bukovana reaguje na ambivalenci světa jevů a idejí aktualizovaným podobenstvím o Platonově jeskyni. Spočívá v interaktivní instalaci, jejímž smyslem je poukázat na nestálý a proměnlivý charakter žité reality, jakož i na omezenost našich smyslů. Připomíná však i synkretický vztah vědy a umění, tedy disciplín, pro něž je poznání společně sdílenou tužbou. Jádrem instalace jsou pravidelné boxy z desek plošných spojů, v nichž se latentní technooptimismus významově překrývá s minimalistickou estetikou či op–artovým rastrem. Formálně tak Bukovanova instalace směřuje do minulosti, do doby, kdy ještě víra v pokrok nebyla infikována postmoderním relativismem a umění snilo svůj modernistický sen. Smyslem umění a vědy však není jen poznání, ale i odkrývání zažitých klišé a nefunkčních schémat. Není proto překvapením, že se už tolikrát obě disciplíny lapily do vlastních osidel.

Martin Bukovan (*1989, žije v Ostravě a Dobré) je absolvent Ateliéru kresby Josefa Daňka na Fakultě umění OU. Jeho tvorba si zpravidla osobuje postupy technických disciplín, na nichž ilustruje jejich nedostatky a slabiny. S oblibou zhotovuje sofistikovaná zařízení, o jejichž funkčnosti lze v pravém slova smyslu pochybovat. V minulosti například vytvářel plaché stroje stranící se člověka, instinktivně vyhledávající tmu či samotu. Je také vynálezcem řady interaktivních monofunkčních objektů minimální užité hodnoty. V poslední době se věnuje ambivalenci vztahu smyslového poznání a exaktního výzkumu.

Výstavní program Galerie Lauby podporují: Ministerstvo kultury České republiky, Statutární město Ostrava, Fakulta umění Ostravské univerzity v Ostravě a Ostravské muzeum