Epos 257 & Vladimir 518 – Ich war hier

Vrcholem letní sezóny v Dětské galerii Lapidárium, jejíž letošní výstavy spojuje zaměření na lokálnost, je společný projekt Epose 257 a Vladimira 518, kteří patří mezi nejvýraznější autory domácí nezávislé vizuální scény. Instalace přináší výsledky jejich dvouletého průzkumu neoficiálních lidových záznamů v prostředí barokní architektury, konkrétně unikátní skupiny kostelů, kterou v okolí Broumova vystavěli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. 

Nápisy, rytky a kresby na kostelních lavicích, trámech na kůru, omítce, ale i dřevěném obložení varhan, které v průběhu několika staletí vznikly, zachycují nejrůznější iniciály, jména, symboly a obrázky. I když každá z těchto svévolných intervencí nese specifickou informaci, všechny mají jedno společné – snahu zanechat zprávu o sobě a svém tady a teď. To vše navzdory sakrálnímu prostředí. „Je fascinující vědomí, že někdo musel začít, časem se přidali další až se z toho stal fenomén a to bez ohledu na nebezpečí. Každý totiž věděl, kde kdo sedí,“ komentuje okolnosti Epos 257. „Člověka může něco takového v kostele překvapit, ale má to svou logiku, protože tam, kde individualitu spíš potlačujete, musí zákonitě zase někde spontánně vyhřeznout,“ vysvětluje. 

Zajímavá je nejen samotná estetika nebo typografické tvarosloví, ale i jejich poselství, které bezprostředně souvisí s identitou a domovem. Jde o autentickou lidovou tvorbu, vzkazy zanechané v čase původním německým obyvatelstvem, které muselo po konci druhé světové války nedobrovolně opustit místo, kde po generace žilo. Právě tyto skryté příběhy představují nevyslovené těžiště celého projektu. „Mám pocit, jako kdybychom se skrze ty vrypy propojovali napříč časem a prostorem s konkrétními lidmi,“ říká k tomu Vladimir 518. „Je to přímý dotek, soukromá zpráva o existenci, mikrohistorie, která podává svědectví o velkých a tíživých dějinách.“

Podle kurátora výstavy není náhoda, že tento jedinečný projekt, který odkrývá obvykle přehlížené vizuální vrstvy mají a svědomí právě tito dva autoři. „Epos i Vladimir mají jako umělci kořeny v graffiti komunitě, kde patří mezi legendy. Oba přirozeně vnímají graffiti v historickém kontextu, jako součást širších kulturních projevů. Mají slabost pro fonty a jejich různorodé styly, stejně jako šestý smysl pro parametry a odvrácenou stranu veřejného prostoru, kam bezesporu patří i kostely. Ostatně, cizí jim není ani překračování hranic toho co se smí, a co ne,“ uzavírá.

kurátor: Radek Wohlmuth

Více informací zde.