Osamu Okamura:
Toto číslo postihuje zcela nový, až trochu překvapivý kulturní fenomén, který teprve musí prokázat svou životaschopnost. Na světě existuje možná jen jedna země, geograficky velmi vzdálená a stojící zcela mimo evropský kulturní okruh, která má potenciál s námi v oblasti současné architektury a stavebnictví navázat nadstandardní vazby. Je to Vietnam.
V posledních letech vycházejí z českých škol první absolventi z druhé generace vietnamských přistěhovalců do České republiky, jejichž tuzemská komunita, dle neoficiálních statistik, čítá až sto tisíc osob, tedy jedno procento obyvatel. Jsou to mladí architekti a stavební inženýři vyučení v té nejlepší evropské technické tradici. Jsou to absolventi z Brna, Prahy i Liberce, kteří jsou doma v obou kulturách, vietnamské i české, přinejmenším po stránce jazykové. V Česku již začínají sklízet první plody své píle ve studentských soutěžích, někteří dokonce v projekčních firmách. Avšak zatímco v Česku pokračuje stagnace ve stavebnictví, v jihovýchodní Asii se staví ostošest a je zde o dravější a schopné české absolventy zájem. Není proto divu, že i v nejlepším vietnamském architektonickém ateliéru již čeští absolventi pracují.
Na perspektivní vietnamský trh se současně snaží expandovat také některé tradiční i novější české stavební firmy, které opět často, s větším či menším úspěchem, sahají po absolventech z české vietnamské komunity. Tyto firmy vidí svou příležitost především ve schopnosti dodat složité technologické celky na klíč nebo poskytnout know-how při budování podzemní dráhy v dopravně kolabujících velkoměstech.
Zatím nepříliš zřetelnou třetí linii tohoto příběhu tvoří vietnamští podnikatelé, kteří v mládí získali v Česku cenné studijní či pracovní zkušenosti, osvojili si naši kulturu a nyní zkoušejí štěstí ve své prudce se rozvíjející domovině. Pokud se jim začíná dařit a chtějí se blýsknout mezinárodním přesahem a kulturními styky, neváhají oslovit dobré architekty ze země, kterou tak dobře poznali – z Česka.
Chao mung ban den voi Viet Nam!