Ve své knize „Kováři a alchymisté“, popisuje rumunský religionista Mircea Eliade, pradávnou víru našich předků, že vše, co se nachází v hlubinách Matky Země je živé a roste. Podle těchto představ mělo docházet i k postupnému růstu a zdokonalování nerostů a kovů, které se všechny s postupem času mění na zlato, představující nejvyšší a nejdokonalejší formu. S touto vírou souvisí i pozdější rozvoj alchymie. Tu si v našich končinách tak rádi spojujeme s tajemnými zákoutími dvora Rudolfa II. a bláhovou snahou alchymistů objevit Kámen mudrců a najít tak způsob jak vyrobit zlato. Avšak představa alchymie jako úsilí rychle zbohatnout zakrývá její esoterickou rovinu. Vedle šamana nebo náčelníka se pravěké úctě těšil také kovář, protože byl tím, kdo vládne ohněm. I pro alchymistu má oheň božskou moc, neboť transformuje a očišťuje. Alchymista usiluje o očistu, o dokonalost, o znovuzrození a věčný život. Adept alchymistické nauky – zejména na blízkém i dálném Východě – provádí experimenty sám na sobě. Přeměna jiné matérie ve zlato je tedy symbolickou paralelou přeměny člověka.
Tento výklad nás vede k úvahám o transcendenci, o duchovnu. Tvorba Terezy Příhodové se této transcendentní roviny bytí dotýká, a to výrazně synkretickým způsobem. Její aktuální instalace na Panelu evokuje symboly různých náboženství a duchovních tradic. Můžeme spatřit kouzelnickou hůl, totem, triptych, zlato jako symbol božství, světla a dokonalosti, modrou jako barvu Panny Marie, čistoty a nesmrtelnosti. Oheň, který se na posvátném místě stával zprostředkovatelem oběti božstvům.
Viděné lze nepochybně interpretovat i jinak, navození atmosféry chrámu nebo kultického místa je tu ovšem mimořádně silné. „Transcendentno“, které tu vzniká se ale nakonec ukazuje odkazovat samo k sobě, k umění jakožto hodnotě per se.
Eliade připomíná, že kováři, kteří z podstaty své práce (vyhledávání nových zdrojů rudy a nových zakázek) často migrovali, byli významným „činitelem při šíření mytologií, rituálů a mystérií“. Podobnou roli snad může ve společnosti hrát i umělec – vnášet do naší „odkouzlené“ současnosti něco magického. Jakkoli se to může zdát banální, jedním z mocných kouzel, kterými mohou umělci i dnes vládnout, je krása. Pohled na něco krásného snad může člověka i vnitřně zdokonalit. V tomto smyslu se umělec podobá alchymistovi – oba chtějí vytvořit své Opus Magnum.
Pokud bychom chtěli použít alchymistickou metaforu, řekli bychom, že se Tereze Příhodové povedlo „transmutovat“ něco obyčejného a méněcenného na zlato.

Tereza Jindrová, kurátorka

Intermediální realizace Terezy Příhodové, absolventky FAMU, je další z cyklu výstav, které přetvářejí panel – výstavní plochu Katedry fotografie – na samostatný objekt.

Galerie PANEL se nachází na FAMU v prvním patře u knihovny.