Eugenika

Práce Milana Housera vznikají ve velkých sériích, jejichž konkrétní rozsah vlastně není stanovitelný. Finalizace série je pro něj totiž nemožná: proces opakovaného zkoušení, co materiály či náhoda dokážou, nelze nikdy úplně uzavřít. Je vedený potřebou dokonalosti provedení, přičemž “dokonalost” je proměnlivou a neurčitou hodnotou. Umělecká praxe Milana Housera se tak neodehrává v dimenzi jednotlivých projektů nebo děl, ale prostupných a  mnohdy paralelně vznikajících okruzích. O to zásadnější příležitostí je zdůraznit, že aktuální výstava Milana Housera v Galerii Kabinet představí novou sérii jeho objektů. Výrazové konstanty jako je použití barvených laků, prvky ready made nebo důraz na konstitutivní roli technologie zde zůstávají zachovány. Novou veličinou je využívání esteticky příznakových a emblematických předloh, které autor nechává postupnými zásahy zmizet. Znejišťující moment spočívá v tom, že původní podoba je sice změněná, “překrytá” k nepoznání, ale přesto zůstává dostatek vizuálních indicií, abychom mohli přemýšlet, jak asi vypadaly předtím, než se “to stalo”. Abychom si mohli představovat obraz toho, co nevidíme.