Výstava zve ke ztišení a ponoření se do atmosféry místa, jehož zasvěcení Panně Marii je z vícero důvodů navázáno na symboliku moře. Jak název výstavy naznačuje, výtvarná díla obou autorů tematizují zkušenost vykořenění, vzpomínek, ale i možnosti nového vyjevování a vynořování paměti.  

 

Prostor Hřbitovní kaple je v rámci výstavy symbolicky vnímán jako „archa“ plující krajinou, kde kdysi pradávno bylo moře – archa ve smyslu prostoru pro archiválie a oživování paměti s pomocí výtvarného umění, slova, objektů a asambláží z archivních fotografií a předmětů. Oba autoři se výstavou pokouší navázat na duchovní atmosféru spirituálního, bývalého sakrálního prostoru. Volně reagují na pocity spojené s místem, kde, s nadsázkou řečeno, kdysi bylo moře. Stejně jako i na prostor hřbitovní kaple, jež i s prostorem okolní vyškovské krajiny evokuje vlny – zvlněné dno v krajině – tam, kde kdysi bylo moře a dnes pole.

 

Modř a její nekonečné odstíny, prostor volného času, horizonty a jejich objevování, tělo, ale i mariánský odkaz s modří spojený, stejně jako se symbolikou modrého moře a modrého pláště Panny Marie (moře, stejně jako modř je všeobecně spojováno s ženským principem a zvláštní náladou s tím spojenou). Výtvarná díla recyklují rodinné archiválie obou autorů – staré fotografie, drobné předměty, vzpomínky, pocity i vidiny krajin a snů. Vše je zhmotněno do pláten, kreseb, grafik i kombinovaných technik a fotografií a koláží, které ve výsledku, stejně jako vše, a to i moře – směřují k jednomu jedinému – určitému intimnímu pocitu, po kterém všichni toužíme. 

 

Všechny tyto motivy i témata, ale i onen pocit odráží sbírka těch jak nejnovějších děl, tak starších děl vznikajících mnoho let. 

 

––––––

Tandem Dialogo jsou manželé Cristian del Risco a Eva del Risco Koupová.

 

Eva del Risco Koupová (1978) žije v Praze, její předkové pocházeli z okolí Vyškova. Ve své tvorbě se zabývá „geniem loci“ míst, možnostmi výtvarné a vzdělávací práce s charakterem specifických míst. Vystavovala například v Synagoze na Palmovce v Praze, na Zámku v Bystřici pod Hostýnem. V současnosti v Praze žije s manželem Cristianem a působí jako středoškolská výtvarná pedagožka, výtvarnice a ilustrátorka. Věnuje se výtvarným dílnám pro veřejnost, kresbě, malbě i kombinovaným technikám. V jejím díle se vrství několik témat najednou – od tematiky intimního ženství, duchovních krajin, recyklace fotoarchivů a poslední dobou konceptuální kresby přírodních útvarů.

 

Cristian del Risco (1976) se narodil na Kubě v Camaguey, studoval na Miami. Rodina se po změně poměrů rozpadla a část žije např. ve Španělsku. Cristian žije v Praze s manželkou Evou del Risco a dětmi Marií a Krištofem, kde působí jako grafik, fotograf a malíř. Vystavuje velkoformátová plátna, fotografie, grafiky i svou oblíbenou techniku koláže. Jeho díla v sobě bezděky nesou paměť a zakódované stopy hispánské kultury i karibského katolicismu.