S jistou mírou nadsázky představuje muzeum místo, kde se rekonstruuje minulost. Protože ale není možné do muzejních vitrín pojmout její celý obraz, je to také místo, kde se minulost třídí, kategorizuje, derivuje. S tím pak souvisí i jistá míra autoritářství, neboť tím, jaké události připomíná a jaké exponáty umísťuje do expozice, vytváří muzeum i hierarchii významů. Toho, co je hodno naší pozornosti, co je akceptováno jako důležité, formativní, a co nikoli. I proto rekonstruovaná minulost, více než plynoucí kontinuum, připomíná sled řady (nespojitých) kroků. Namísto vláken jsou to body, do kterých se kondenzuje naše historické povědomí.

Téma selektivního přístupu k minulosti a snadné manipulovatelnosti jejího obrazu rezonuje i v aktuálním výstavním projektu Milníky Filipa a Matěje Smetanových. Povahou minimalistická instalace sestává z šesti betonových kvádrů identických rozměrů, opatřených domnělým datem z období druhého tisíciletí našeho letopočtu. Objekty se tak vlastně tváří jako „nosiče dat“, podobně jako náhrobky či památníky. Oproti očekávání se ale data, která nesou, nevztahují ke konkrétním událostem a to co vnímáme jako dny, měsíce a roky, bratři Smetanovi stanovili zcela arbitrárně za pomoci generátoru náhodných čísel. Je to jen formát, který implikuje význam. Ve své podstatě jsou ale daná čísla stejně abstraktní (nereferenční) jako do kvádrů vnořené otvory různých geometrických forem. To jen člověk má neustálou potřebu ptát se po smyslu a hledat významy i tam, kde třeba nejsou. Není proto divu, že se raději ztotožní s falešným významem než s žádným.

Filip Smetana (*1983, žije a pracuje ve Vraném nad Vltavou) je absolvent FaVU VUT v Brně, ateliéru Malířství 3 (2012). Jeho tvorbu charakterizuje snaha aplikovat konceptuální postupy do tradiční sochařské práce. Objekty, které takto vytváří, nezřídka oscilují na hranici kreace a destrukce tím, že jejich původně pevný geometrický základ během tvůrčího procesu vystavuje různým destabilizačním procesům. Komplikovaný vztah mezi procesem vzniku díla a jeho působením na diváka se pak v duchu postminimalistické tradice přenáší i do napětí mezi obsahem a formou, objektem a architekturou či volným a užitým uměním.

Matěj Smetana (*1980, žije a pracuje v Praze, ve Vraném nad Vltavou, v Brně a Bratislavě) je absolvent FaVU VUT v Brně, ateliérů Intermedia a Malířství 3 (2007) a doktorandského studia na AVU v Praze, ateliéru Jiřího Příhody. Autor využívá různá media, s důrazem na objekty, instalace a animace, jež mu slouží jako prostředek úvah o fyzikálních zákonech či možnostech uskutečnitelnosti věcí a idejí. Zajímá jej i téma mediální transkripce či vzniku a působení symbolu, jakož i nakládání se znaky, které by měly něco představovat, ale ve skutečnosti jsou nahodilé nebo úplně vyprázdněné. Matěj Smetana je laureátem ceny Umělec má cenu – Cena od Václava Stratila (2011), Ceny diváků na PAF Olomouc (2009), finalista Ceny Oskara Čepána (2014) a ceny Start Point (2007). Od roku 2015 vede ateliér Environment na FaVU VUT v Brně (spolu s Barborou Klímovou) a působí jako odborný asistent na Katedře Multimedií a Intermedii VŠVU v Bratislavě.

Výstavní program Galerie Lauby podporují: Ministerstvo kultury České republiky, Statutární město Ostrava, Fakulta umění Ostravské univerzity v Ostravě a Ostravské muzeum