V době, kdy se české umění začalo probírat z individualistického omámení devadesátých let, vznikla řada skupin, které se snažily do svých akcí zahrnout mimo jiné i politické postoje. Mezi ně patřila i skupina tří začínajících umělců GROUPE GUMA GUAR. Richard Bakeš, Milan Mikuláštík a Daniel Vlček se vyzbrojeni zbraněmi nepřítele sešikovali v antimilitantní pacifistický oddíl a v partyzánském duchu začali podrývat aktuální politickou garnituru a komerční reklamu zaplavující tehdy veškerý veřejný prostor. Dočasně s nimi spolupracovala sociální geografka Michaela Pixová. Jejich působení na umělecké scéně lze pozorovat od počátku nultých let dodnes. Vedle aktivistických počinů v podobě výstav a intervencí do veřejného prostoru se věnují také hudební produkci, kterou v posledních letech nechali přirozeně hibernovat. Předmětem jejich přímočarých subverznivních útoků jsou obvykle představitelé mocenských pozic a aktuální komentáře politického dění včetně církve. 

Schopnost působit kolektivně i přes to, že každý ze zmíněných představuje svébytnou osobnost pokrývající různá pole současné české umělecké scény, je důvodem zařazení do výstavního programu sam83. Kontroverze výstavy spočívá ne ve formě jazyka, ale ve schopnosti dlouhodobý vztah udržet a ve vůli najít společnou řeč navzdory skutečnosti, že se objektivně intenzita vlivu skupiny může jevit jako slábnoucí. K tomuto jevu dochází v důsledku sousledné proměny jazyka z nepředvídatelného a ve své době šokujícího na dnes již předvídatelný, přestože naléhavost sdělení je stále stejná. Věrnost ideálům je možnou cestou jak v plynutí času neztratit tvář. Výstava je smyčkou, která odkazuje do roku 2003, do Galerie u Mloka v Olomouci, kde společná práce GGG začala. 

SR S, db