Hana Garová – Conquistador

Hana Garová (*1986), absolventka pražské Akademie výtvarných umění (2007–2013), ateliéru Malba II (Vladimír Skrepl), se profiluje jako expresivní malířka provádějící průzkum samotného terénu, který „výraz-vyjádření“ (exprese) skýtá. Možnosti výrazu různým způsobem materializuje, přičemž prověřuje roviny obsahového sdělení i zastření. Ponor do malířské hmoty, rychlosti a nespoutanosti kresebného gesta, je vyrovnáván překrýváním vrstev, oslabování popisnosti, rozpouštění věcnosti a figurace v proudu neustálých proměn. Cílem autorky je „ztratit se v tom, co se dá v obraze hledat.“

Lze v této souvislosti hovořit o rituálním způsobu malování, ale i o celostním, performativním vstupu do malířského procesu, který má povahu bezprostředního tvarování tekuté hmoty – žhavé lávy, jež se teprve následně ustaluje v obrazové formy, a často v sobě tuto „procesualitu“ fixuje jako přepis vlastního tématu (rozuměj sebereflexe tvůrčího postupu). Podobně, jako když sklář tvaruje za horka natavenou hmotu skla. Autorka uniká jednoznačnosti sdělení do mnohoznačnosti rituálního pohybu, v němž ztělesněná přítomnost hraje dominantní roli stejně závažnou, jako introvertní ostych sdílet čistě osobní, soukromé či intimní světy, které se tu přesto derou na světlo. Obrazy jsou propustnou vrstvou skrytosti a odhalení zároveň. Iritují tím, co zůstává nedořečeno.

Romantizující název broumovské výstavy Conquistador, je tu na místě právě proto, že tematizuje „exotické dobyvatelství“. Nejedná se tu však o formu kulturního a mocenského kolonialismu, kam nás okamžitě nasměruje konvence pojmosloví, ale spíše o dobývání čehosi skrytého, vzácného, za čím je nutné se s odvahou a nadšením alchymisty pustit do hlubin materializovaného vnímání, podobně jako se obtížně „dobývají“ ze země žíly vzácných kovů nebo krystaly drahých kamenů. Dobývání (zde spíše dolování) samotné nabývá postupně jakési metodické rysy, které zpřítomňují osobitý rukopis a styl autorky. Obrazy Hany Garové vystupují tedy na způsob ironizující metafory dobyvatelských výprav, v nichž, optikou rytíře Dona Quijota de la Mancha, je rozhodující „dobrodružství autofikce“.

kurátor: Petr Vaňous