Výstava prezentuje práce pedagogů Katedry fotografie FAMU 

Název předvánoční výstavy Katedry fotografie představuje nominativní větu. Vokativ singuláru substantiva „mistr" je v ní doprovozen interjekcí „hej“, jež osciluje mezi imperativní a deiktickou funkcí. Podívejme se blíže na tyto dvě lexikální jednotky.

Hej můžeme ztotožnit s hoj a haj. Tyto tři interjekce jsou v mnoha kontextech synonymní a jejich rozlišení je spíše dialektologické povahy bez výrazných sémantických důsledků. Hoj kupříkladu tvoří základ pozdravu ahoj, který je sice převzat z angličtiny, což ovšem, jak upozornil již Vladimír Šmilauer (Naše řeč, ročník 22, 1938, číslo 8, s. 241-246), o samotném hoj úplně tvrdit nelze. Setkáváme se s ním v různých jazycích; jede o nezávisle vznikající interjekce dané fonetickými podmínkami volání. Anglické hoy neslouží jen jako základ námořnického pozdravu, využíváno je rovněž k pobízení dobytka. Analogicky byl na Moravě podle Bartoše (Dialektologie moravská I, 323) povelem hoj! hoj! hoj! chlácholen dobytek, aby se neplašil. Podobně se to má s interjekcemi haj („Husopasky pokřikují na stáda kejhajících hus a housat: „Haj babulky haj!“ V. K. Jeř.) a hej (Hej, vstávej, ty Bystrozraký! Erb.).

Substantivum mistr původně sloužilo k označení hlavy řemeslnické dílny. K této funkci ovšem od počátku patřilo i vedení učňů, a tedy práce pedagogická. Odtud pak byl titul převzat ve středověku neřemeslným univerzitním prostředím. Dnes je využití substantiva mistr značně rozrůzněné. Setkáváme se s ním v kontextu hudebním (koncertní mistr), ve sportu (mistr sportu, mistr světa, šachový mistr); často se ovšem v praxi nejedná o kodifikovaný „titul“, udílený za jasně stanovených podmínek, ale je užíván volněji s důrazem na jeho obecně normativní rozměr. Tak je oceňováno opravdové mistrovství sportovců, hudebníků a umělců.

Aktuální výstava představuje práce mistrů – pedagogů KF FAMU –, nikoli učňů – studentů KF FAMU –, jak tomu jinak bývá zde na panelu zvykem. Jestliže však u zasloužilých mistrů očekáváme vyšší míru suverenity i to, že jim bude prokazována náležitá úcta, rozkrývá kongeniální název výstavy iluzornost tohoto očekávání. Hej, mistře! S mistrem tu je zacházeno jako s Bartošovým dobytkem popřípadě zmíněnými husami, až nato, že je zde mistr spíš než chlácholen prostřednictvím interjekce hej vybízen, pobízen či ještě spíše popoháněn. Popoháněn k čemu? Například k participaci na předvánoční výstavě pedagogů KF FAMU.

Josef Ledvina