Ilona Németh : Manufaktura cukrových homolí

kurátorka: Caroline Krzyszton

vernisáž: 14. 11. 2017 OD 18:00

otevřená dílna: 3.11 – 3. 12. 2017 

stř-čtv-pát 15-18:00

sobota-neděle 14-19:00

Cukr je látka, která posilovala moderní hospodářský a sociopolitický vývoj tak, jako jen nemnoho dalších komodit. Představuje lákavý zdroj energie, který rozšiřoval a podněcoval lidskou mysl, přičemž zároveň vyvolával řadu závislostí. Návykové vztahy, které se objevovaly od koloniálního rozšíření výroby cukru, lze nejjasněji vysledovat ve vykořisťovatelském monokulturním modelu. Navíc tažení za náhradou cukrové třtiny a britskou dominancí nad námořním obchodem stálo u zrodu cukrové řepy, která se stala motorem opožděné industrializace východoevropských území. Další úhel pohledu odhalující moc cukru spočívá ve způsobu, jak utvářel chuťové standardy napříč kontinenty a stal se nezbytnou ingrediencí svátků a jiných slavnostních příležitostí.

Samostatná výstava Ilony Németh Manufaktura cukrových homolívychází ze středoevropského cukrovarského průmyslu, sleduje jeho historii od vzkvétající hospodářské činnosti až po úpadek a lidský zmar. Ve slovenském maďarskojazyčném městě Dunajská Streda, kde Ilona Németh vyrůstala a v současné době sídlí, stával jeden z předních oblastních cukrovarů blízko jejího domova. Zlatý věk cukrovarské horečky 19. století v tomto regionu zastínily války a socialistická centralizace. Po roce 1989 na Slovensku továrny, jako například Sládkovičovo, připomínané v autorčině videu, padly za oběť rychlé privatizaci a převzali je často zkorumpovaní místní majitelé nebo nakonec zahraniční společnosti, které neusilovaly o záchranu upadajícího průmyslového odvětví. A jakmile byly zrušeny subvence a cenové regulace EU ve prospěch importu cukru z levných postkoloniálních regionů, zbývající továrny podléhaly výhradně zájmům investorů. Jen velice málo cukrovarů na Slovensku, v České republice a v Maďarsku funguje dodnes.

Ilona Németh přetváří vzpomínku na kdysi vzkvétající průmysl do výzkumu orální historie a zachycuje obraz opuštěných továren na pohlednicích, nostalgicky vyvolává touhu po nevratném. Umělkyně navíc transformuje hlavní výstavní prostor Karlín Studios na výrobnu: otvírací hodiny fungují jako pracovní doba, výstavní moduly nabízejí pracoviště a skladovací místa a návštěvníci galerie jsou vyzýváni, aby se zapojili do procesu výroby homolového cukru. Odkazem na tradiční tvar homole, který byl obvyklý pro podávání a balení cukru před vynálezem krystalizace a kostek, umělkyně nabízí další, kolektivní formu aktivní připomínky. Co nám však může nostalgický koncept výrobního procesu, záře bělostného výrobního prostoru a romantická ruina opuštěné továrny sdělit o sociálních tenzích a populistických požadavcích dneška? Výstava Manufaktura cukrových homolí odhaluje spletitou historii spjatou s naším hlavním zdrojem sladkosti a pokouší se porozumět sociopolitickým implikacím ekonomických transformací.

Krisztina Hunya, nezávislá kurátorka a historička umění žijící v Lipsku.