Insula představuje v architektonické terminologii označení nájemního domu pro nižší a střední třídy obyvatelstva v období starověkého Říma. První bytové domy strukturované jako víceúčelové budovy se zázemím pro podnikání v přízemí a bydlení v patrech pro plebeje, tedy měšťany, kteří neměli předky mezi starou rodovou šlechtou či nepatřili do žádného z rodů. Nepříliš kvalitní bloky domů trpěly kolapsy jednotlivých budov a častými požáry. Bytové domy se tak časem posouvaly dále od centra města do prvních suburbií. Samotný název „insulae“ byl odvozen od latinského výrazu pro ostrovy, zatímco původní slovo dalo vzniknout dnešnímu pojmu – izolace.