Individuální, kolektivní. Topografie Ateliéru textilní tvorby

Individuální, kolektivní. Topografie Ateliéru textilní tvorby je další výstavou v Galerii UM, která se věnuje historii UMPRUM a připomíná významné výročí 140 let od jejího vzniku. Kurátorky se ve svém projektu zaměřily na Ateliér textilní tvorby, konkrétně na období 60. let. V této době mimo jiné vznikla velkoformátová tapiserie, na níž spolupracovali všichni studenti a studentky ateliéru pod vedením Antonína Kybala. Prostřednictvím výstavy se tak toto dílo přesně po 60 letech vrátí na místo svého vzniku, do Galerie UM, původně Ateliéru textilní tvorby. 

Výstavu inicioval objev fragmentů historie ateliéru ze 40.–60. let, dochovaných na UMPRUM. Nemalou část archivních materiálů tvoří fotografická alba pečlivě dokumentující činnost ateliéru od počátku působení Antonína Kybala, který na školu nastoupil v roce 1945. Pod jeho vedením se studující zabývali řadou úkolů pokrývajících škálu možností textilní tvorby, do níž patřilo tkaní drobnějších i rozměrných tapiserií pod Kybalovým heslem „tapiserie se nenavrhuje, tapiserie se tká“.

Koncept výstavy se opírá o monumentální tapiserii Přírodní bohatství Československé socialistické republiky z roku 1965, která překračuje obvyklé parametry školního zadání. Mapování její historie umožnily dokumentační fotografie z ateliérových alb odkrývající okolnosti a proces vzniku gobelínu. Na rozdíl od individuálních úkolů ateliéru vypovídá o kolektivním charakteru práce prosazované při vzniku velkoformátových realizací, jež byly zamýšleny pro reprezentační účely. Tapiserie s motivem zvířat a vegetace měla být podle autentických vzpomínek absolventek a absolventů určena do Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě. Navazovala svou koncepcí na předchozí monumentální kolektivní gobelín Československé hrady a zámky, městské a přírodní rezervace z let 1957–1958, který byl realizován pro národní expozici na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Siluety historických staveb v jasných tónech na první kolektivně tkané tapiserii zde nahradili zástupci zvěře a rostlinstva v potlačené barevnosti.

Co je na této tapiserii unikátní, je její promyšlený koncept. Ke tkaní výtvarníci a výtvarnice využili pouze přírodní barevnosti ovčí vlny – pracovali tedy od nejtmavší černé přes šedé a hnědé tóny až po režnou a nejsvětlejší bílou. Vlna přitom pravděpodobně pocházela z československých chovů. Takový záměrný proces spojený s udržitelností a lokálními zdroji spolu s rovinou kolektivní tvůrčí práce zcela rezonuje v současném světě naplněném environmentálními obavami i hledáním východisek v podobě ekologicky šetrného způsobu života, komunitní formy existence či inklinace k ruční řemeslné práci. Volbu motivu ze světa přírody lze tak v této perspektivě číst daleko diferencovaněji než pouze jako rozhodnutí vstříc účelům státní reprezentace. 

Vedle fascinujících detailů z procesu tkaní odhalují fotografie charakter a atmosféru tehdejšího Ateliéru textilní tvorby, který se nacházel v prostoru dnešní Galerie UM. Vystavení tapiserie v místě jejího vzniku je spolu s architektonickou reinterpretací interiéru ateliéru symbolickou připomínkou historie a významu tohoto výukového pracoviště.

kurátorky: Veronika Soukupová, Markéta Vinglerová