Inge Kosková (*1940, Brno) se od dětství se věnovala kresbě a ve čtrnácti letech se i přesto, že neměla odbornou výtvarnou průpravu, dostala na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Ze zdravotních důvodů musela školu opustit a vystudovala Střední školu v Jablunkově. V roce 1957 nastoupila na Univerzitu Palackého v Olomouci na Pedagogickou fakultu, obor matematika a výtvarná výchova, kterou absolvovala v roce 1961. V letech 1975–1987 pracovala v Moravských tiskařských závodech jako grafička a pak až do důchodu v Lidové škole umění. Po revoluci v roce 1989 dva roky zastupovala kolegyni, vedla místo ní experimentální kresbu na pedagogické fakultě v Olomouci. Po celou dobu se při zaměstnání věnovala také volné tvorbě, stýkala se s dalšími umělci a v dobách totality se účastnila neoficiálních či polooficiálních výstav.

 

Dílo Inge Koskové je záznamem různých fází jejího výtvarného projevu i reflexí doby. Zpočátku propojovala realismus se snovými obrazy. V 70. letech se na jejích kresbách objevují tísnivé postavy lidí namačkaných v koutě, které vystihují atmosféru ve společnosti. Ve figurální kresbě ji inspiroval anglický balet. Její kresba se postupně uvolňovala, kontury ztrácely na pevnosti a jednoznačnosti. Později se začala věnovat krajině. Malovala a dělala i grafiku, experimentální kresba však dominuje.