Isn’t It Just a Pipe Dream?

Pod galerií Sibiř je prý starý protiletecký kryt. A protože jsme se právě krok za krokem vyhrabali z vězení podchodem, jako svobodní lidé se vracíme ke svým zvykům – kdo jednou kradl, bude krást znovu. Sklep si přivlastníme, pomalu a tiše, dokud si nikdo nevšimne, že už tam nic není.

Z toho, co si “vypůjčíme”, si postavíme, co budeme chtít. Třeba auto. Abychom mohli pokračovat v cestě, sběru, uzurpaci. Vezmeme to, co nikomu nechybí, a vytvoříme pochybnou upcyklaci – věci, které měly být dávno odvezeny, proměníme v poklad.

Brambory mimo půdu začnou růst zpět ke kořenům. I nápady, které už shnily, mají šanci dozrát. Dlouhé čekání může být výhoda. V temnotě a tlaku se dřevo mění v uhlí a uhlí v diamant. I naše oprýskané nálezy mají potenciál – ale musíme je vytáhnout z podzemí a nasvítit. Downcycling jako strategie, jako gesto, jako příběh. Isn’t it just a pipe dream?