Galerie SOLO offspace prezentuje diplomovou práci Jakuba Tajovského (Ateliér malby III Petra Kvíčaly, FaVU VUT).
Tajovský se ve své práci dlouhodobě zabývá vztahy mezi analogovou a digitální, virtuální a fyzickou formou obrazu. Černá zrcadla v kontextu své aktuální práce pojímá jakožto parafrázi malířského obrazu, která pohledu diváka vyjevuje zkreslený odraz reality, v jehož pablescích můžeme spatřovat jevy nereálné.
Co má společného duchařská funkce černého zrcadla s virtuální podstatou plošného obrazu? Mág při práci se zrcadlem nahlíží do jeho plochy, která je od něho poněkud vzdálena a po určité době získává vize. Někdo může vidět zpočátku jenom barvu nebo nesrozumitelné obrázky. Zásadně platí, že pohyb ve směru k mágovi znamená projekci jeho vlastního nevědomí. Pohyb obrazu ve směru od mága poukazuje na přítomnost mimoosobního astrálního útvaru.
V případě malby se tento pohyb nevztahuje přímo k "mágovi", ale samotný kontext obrazu jakoby tvořil vlastní tvůrčí podvědomí. Směr pohybu se odvíjí vzhledem k formální podstatě obrazu, nebo směrem k reprezentované skutečnosti. Obraz lze vnímat jako
matrici pohledu, který oddělen od těla pozorovatele bude moci volně zkoumat dimenze svého vlastního projektivního pohybu. Tajovského malířské artefakty jsou platformami pro takový zkoumající pohled. Několikanásobnou remediací je do obrazů přenášen figurální prvek, návrat k tělu pozorovatele. Tělesnost je stylizována a pomáhá tak pochopit imaginativně mystifikační vizi skutečnosti obrazu.