Jan Kovářík představuje nejnovější díla v galerii Kvalitář na sólové výstavě Taxonomia. Výstavou nás bude provázet záměrná nejistota, co přesně sochy zobrazují, zda se jedná o zmenšený model existujícího organismu, nebo naopak zvětšenou strukturu buněčné úrovně. Jistotu nám autor ale nabízí v tom, že stojíme tváří v tvář snaze o rozluštění kódu geniální spletitosti přirozeného světa.

 

Pokud chceme dekódovat vizuální klíč vzniku sochařského díla Jana Kováříka, musíme nejprve blíže nahlédnout k prvnímu pomyslnému genealogickému stromu jeho tvorby. Byla to právě botanika, fascinace organickými strukturami i snaha o chápání přirozených procesů, které stály na počátku primární inspirace. Schopnost ustrnout v čase, pozorovat a následně tuto pozměněnou informaci přenést do metamorfovaného kontextu je základním pilířem jeho sochařských intervencí. Stěžejní pro něj byla také observační zkušenost dějů v trávě, pěstování plísní nebo chov krevet v akváriích, která jsou uzavřeným ekosystémem s vlastními kauzálními zákony. 

 

Socha je výsostnou disciplínou výtvarného umění právě díky formování komplexního trojdimenzionálního tvaru. Jedním z nejdůležitějších aspektů Janovy tvorby je fakt, že vychází z ruční modelace základního objektu, jehož následný povrch je opět ručně pokreslen. Společným jmenovatelem těchto soch je bezesporu snaha o formální čistotu tvaru, která má velice často sofistikovaně evokovat tvarosloví přirozeného světa, ať už se jedná o strukturu mikro, či makrokosmickou. Molekulární souvztažnosti, buněčné dělení nebo atomární uskupení jsou totiž mnohdy k nerozeznání od vesmírných mlhovin či galaxií. Právě tuto měřítkovou pluralitu můžeme v tvorbě Jana Kováříka nalézt.