Jana Budíková

VNITŘNÍ MONOLOGY JANY BUDÍKOVÉ

Vnitřní monology se prolínají celým dílem Jany Budíkové. Jsou obrazem jejího prožívání minulosti a přítomnosti jejího tuskula na pražské Klamovce. Je to útočiště její vnitřní svobody, kterou si nenechala vzít, ani v dobách, kdy byla vystavována policejní šikaně. Těch několik desítek metrů čtverečních, skrývající vilku obklopenou malou, ale bohatou zahradou, má v sobě velký potenciál, který do něj vložil dědeček Josef Graulich, který byl vedle své potravinářské profese aktivním dendrologem a vedl svoji vnučku k vnímání přírody. Genius loci toho místa v sobě nese i uměnímilovného ducha Janiny matky, která byla tanečnicí a vedla vlastní taneční školu, nebo i ducha hudební větve rodiny, vedoucí ke skladatelské rodině Jeremiášů. Toto vše jsou skutečnosti, které musí zaznít ne pro vychloubání, ale pro pochopení zdrojů, ze kterých Jana Budíková stále čerpá. Její dílo si těžko lze představit bez živého vztahu k přírodě, bez formování prožitkem hudby. 

Výtvarná studia si jako dcera z nekonformní intelektuálské rodiny musela vyvzdorovat. Absolvovat Uměleckoprůmyslovou školu a posléze Divadelní fakultu (obor scénografie) v ateliéru Františka Tröstera se jí podařilo díky politickému uvolnění druhé poloviny šedesátých let. Svobodu si ale zachovala i v době normalizace mj. i jako kurátorka dnes již legendární výstavy Setkání, uskutečněné v areálu tenisových kurtů TJ Sparta v roce 1982, která skončila hned v den vernisáže zásahem policie, zatčeními a výslechy zúčastněných umělců. Ke svobodnému projevu vedla Jana Budíková později i své studenty jako pedagožka Střední grafické školy v Praze. 

Tvorba Jany Budíkové vznikala zcela nezávisle na diktátu doby, primární pro ni byla vždy věrnost svému vidění. A v něm dominuje intenzívní prožitek přírody včetně vědomí osobní odpovědnosti za její zachování. Velká většina jejích obrazů, kreseb i grafických listů pracuje s biomorfními tvary a strukturami, jak již i napovídají názvy obrazových cyklů: Zahrady, Sklizně, Houštiny, Vůně, Step. 

Vlastně téměř všechna její výtvarná díla mají svůj základ v konkrétním vizuálním zážitku, který je stavebním prvkem velkorysých malířských metafor. Obrazy vznikají vrstvením kresebného gesta, vytvářejícího enigmatický prostor, jehož třetí rozměr je akcentován prací se světlem. Sledovat obrazy Jany Budíkové znamená soustředěně jít s jejím malířským gestem, sledovat moment času, procesuálnost toho gesta, nořit se do třetího rozměru kompozic a trpělivě čekat. Odměnou bude vizuální dobrodružství poznání toho, co Jana Budíková svými díly skrývá a co odhaluje.

Ivo Binder, Galerie Makráč, 4. 9. 2025