Je známo, že v tvůrčí práci Jaromíra Šimkůje hrají důležitou roli jeho cesty vlakem. Přesuny mezi Lhotou Rapotinou na Blanensku, která je jeho domovem a Brnem se staly nejen nezbytností, ale také každodenním rituálem, přinášejícím řadu inspirativních podnětů. Primárně v podobě kresebných záznamů krajiny a měst, jež umělec sleduje z okna vlaku. Výstava, nazvaná V tunelu nekreslím, nicméně poukazuje na to, že autorova výtvarná kreativita zdaleka nezní pouze jedním hlasem a že vedle kaligrafických křivek zde má své místo také čistá radost z geometrické hry.

 

Jejím základem jsou jednotlivé komponenty z rozmanitých geometrických elementů, z nichž vytváří variabilní nástěnné sestavy, koláže. Autor své zaujetí pro základní skladebné principy realizuje v kompozicích rytmizovaných vertikálním i horizontálním směrem reliéfními liniemi, body, nepravidelnými formálními útvary strukturovanými v rámci jakési pomyslné geometrické mřížky na základě matematických vztahů. Autor zde do jisté míry stále zůstává věrný své tvůrčí povaze – ani tento způsob totiž není příliš vzdálen jeho obvyklým postupům. Pracuje s ohraničením, vymezováním, či rámováním tvaru, s kombinací plné a prázdné plochy. Jako by šlo o světelné hry, odlesky, stíny, tečky, čáry… za kterými mohou být třeba rýhy kolejí, rytmus sloupů elektrického vedení, nebo geometrická těla vlaštovek na telegrafních drátech, podobná shlukům not, či bodů… Ve skutečnosti neexistuje nařízení, které by umělcům zakazovalo kreslit v tunelu.

 

Kurátorka: Kaliopi Chamonikola