Výstava je ohlédnutím za téměř čtyři desetiletí vznikajícím dílem brněnského momentního fotografa Jaroslava Pulicara. Přestože patří mezi nejvýraznější české dokumentaristy a v minulém roce obdržel cenu Osobnost české fotografie Asociace profesionálních fotografů, jeho práce je známa jen několika málo zasvěceným.

  

Jaroslav Pulicar (*1954) má jasnou metodu tvorby: dělat co ho baví, být na cestě, fotografovat černobíle, stále na film. Takový model rozvíjejí mnozí. Jeho tvorba je však osobitá mimo jiné tím, jak je v ní důsledný a nepolevuje. Nároky kladené na fotografický obraz jsou propojeny s jeho životními postoji. Hledá zanikající ostrovy autenticity. Místa, kde se lidé přirozeně druží, něco společně vytvářejí, často v odkazu na dlouhou tradici. Ne náhodou vzniká řada jeho snímků během cest, poutí, lidových slavností.

  

Hledání takových autentických životů jej většinou vedou do míst na Moravě, Slovensku, Polsku, Ukrajině nebo Rumunsku. Hledá „jednoduché“ konstelace, kdy je alespoň na malou chvíli život obnažen na dřeň. Snaží se zachytit konflikty v nás, lidi s výrazy zvláštního usebrání, vnitřního prožitku, soustředěného nacházení se v prostoru. Bedlivě pronásleduje toto všední každodenno kolem nás a snaží se nepropásnout ten moment, kdy se z něj náhle vynoří obecná zkušenost – obraz.