Jaroslav Valečka konzistentně setrvává
na svých klasických malířských pozicích.
Systematicky navazuje na kořeny evropského
krajinářství v linii severního romantismu,
přičemž zároveň čerpá z modernistické malby
expresionistické a v jistém smyslu i symbolistické.
Nejde však o recyklaci prověřeného a již
viděného, ale o budování osobitého uměleckého
rukopisu s nezaměnitelným koloristickým
charakterem. Valečkova krajinomalba je úzce
vázána na Lužické hory v severních Čechách,
kraj jeho dětství a dospívání. Umělec zachycuje
krajinu jako obraz lidí, kteří ji obývají.