Jednou v noci

Nonstop galerie Mimochodem se i v roce 2014 snaží oživit prostory podchodu do stanice metra B z Palackého náměstí a zároveň prezentovat práci mladých českých umělců. První letošní výstava představí práci Alice Nikitinové a Matěje Smetany a opět bude jen tak mimochodem přístupná všem kolemjdoucím čtyřiadvacet hodin denně.

Výstavou Jednou v noci Alice Nikitinová a Matěj Smetana vyprávějí kolemjdoucím příběh střetu jedničky s hvězdičkou. Jednička připomínající figuru jen tak poklidně postává, aby ji během naší cesty z metra podchodem ven padající hvězda srazila k zemi. (Pokud jdeme opačným směrem je děj mnohem optimističtější.)

K tomuto čtení nás vede samotný název výstavy. Můžeme ale najít i jiný výklad. Oba umělci si tu hrají s modernismem a jeho velkým tématem, abstrakcí. Abstraktní malíři se snažili potlačit pozůstatek klasické malby, který se k jejich nelibosti v určité podobě objevoval i na raně modernistických obrazech – protiklad figury a pozadí. Kdykoli jsou na plátně užity dvě barvy, máme sklon vnímat jednu jako podklad a druhá se nám zdá „stát“ před ní jako svého druhu figura. Divák může mít při zběžném pohledu na sérii maleb Jednou v noci pocit, že se dívá na rozměrnou geometrickou abstrakci. Jednička se tu zprvu tváří jako prostý abstraktní prvek, čára, po chvíli ale zjistíme, že zároveň drze připomíná figuru.

Tím ale složitá situace kolem jedničky nekončí. Jedničky stejně jako hvězdy a další symboly – například terče nebo vlajky – jsou zvláštní tím, že nemůžeme vytvořit jejich zobrazení. Okamžitě se totiž zařadí mezi ostatní jedničky, hvězdy, terče nebo vlajky. René Magritte nás kdysi upozornil, že pokud namalujeme dýmku, získáme pouhý obraz dýmky. Když ale namaluje terč, získáme další terč. A stejné je to s jedničkami a s hvězdami.
Není nutné to jedničce dál komplikovat. I bez teorií o abstrakcích a nezobrazitelných symbolech je v obtížné situaci. Hvězdička ji nevyhnutelně srazí k zemi.