Jiří Novák V Pohybu; Radim Labuda Ladění Jiřího Nováka

Litoměřická výstava souborně představí tvorbu doposud poměrně málo známého sochaře Jiřího Nováka (1922–2010). Vystaveny budou pohyblivé mobilní realizace, modely, fotografie a projekce.

Radim Labuda, nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého (2008), se svými hosty v instalaci pro kostel Zvěstování Panně Marii posunuje představy o možnostech vnímání Novákových objektů. Jejich působení rozvíjí ve zvukové a nové časoprostorové dimenzi. Do procesu vytváření zvukového obrazu zapojuje návštěvníky. Nasnímaný zvuk Novákových děl reprodukovaný z několika zdrojů modeluje prostor a proměňuje se v závislosti na pohybu diváka – posluchače.

Klíčovými rysy Novákovy tvorby jsou zájem o pohyb, konstrukční postup, funkci, přírodní děje. Jeho konstruktivistické objekty i designové realizace z různých kovů i plastických materiálů se řadí k významným dílům českého sochařství druhé poloviny 20. století v několika oblastech:
V raných geometricky abstrahovaných cípatě stylizovaných plastikách z konce padesátých a počátku šedesátých let se výrazně odrážely vlivy tzv. bruselského stylu, populárního v Československu po Světové výstavě Expo 58.
Průběžně od konce padesátých let je významná část Novákovy tvorby určena pro veřejný prostor, do kontextu moderní architektury. Rané symbolické, téměř abstraktní kompozice v sídlištních komplexech představují jedny z nejprogresivnějších příkladů veřejné plastické výzdoby architektury své doby (například Rychlost, Praha-Strašnice, 1960–1961; Světlo a stín, PKOJF, Praha, 1960).
Umělecky aktuálních proudů šedesátých let se dotýká i svojí důsledně pohyblivou – kinetickou plastikou. Pohyb odvozený z přírodních dějů vstupuje do děl prostřednictvím působení větrného či vodního živlu, elektrické energie či v interakci s divákem – lidským impulsem. Kinetické aspekty aplikoval jak v malém měřítku, tak především v rozměrných plastikách, které akcentují prostor nové městské architektury (například Dálky, Praha, sídliště Novodvorská 1963–1969; Motýlí křídla, Liberec, 1969; Odrazy, Praha-Horní Počernice, 1986). Některé z těchto plastik fungují na původním umístění do dnešní doby.

Vedle mobilních plastik Novák vytvořil řadu stabilních symbolických děl pro architekturu, v nichž je původní tematická náplň abstrahována do maximálně zjednodušeného znaku (Dva vstupní emblémy Československé televize, 1983).
Výstavu doprovází monografie Jiřího Nováka autorky Daniely Kramerové vydaná v roce
2010 v nakladatelství Arbor vitae.

Koncepce výstavy, kurátor: Mgr. Daniela Kramerová
Kurátor za SGVU v Litoměřicích: PhDr. Ľubomír Turčan