Dialog mezi pedagogem a studentem je nezbytným předpokladem pro úspěšné zvládnutí znalostí v každém oboru. Nejinak je to v designu.

Od 16. září do 31. října představí své práce absolventi Ateliéru designu nábytku a interiéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. 

Výstava si neklade za cíl být přehlídkou nejlepších produktů, které bývalí studenti a nyní absolventi navrhli. Nechce ani měřit úspěch, jehož ve své dosavadní praxi dosáhli. Výstava je sondou do samostatné práce mladých designérů, seznámení se s jejich tvorbou, názory a problémy s kterými se setkávají po opuštění školy.

Hlavní myšlenku dialogu v sobě nese a maximálně podporuje instalace a vizuál výstavy, která objekty nepředstavuje klasickou formou, ale akcentuje jejich vzájemný kontakt a působení. Tradiční princip vystavování exponátů se v architektonickém pojetí Gold Medal Studia stává předmětem hry. Důstojnost a vážnost střídá nadsázka, tvrdost a stálost jsou nahrazeny měkkostí a proměnlivostí. Výstavní sokly jsou mobilní, popírají nehybnost a podporují dialog předmětů a jejich autorů.  V průběhu výstavy se instalace několikrát promění a mezi jednotlivými předměty vzniknou nové vztahy. Vizuální část výstavy je ozvučena mluveným slovem audio nahrávek vystavujících a jejich bývalým vedoucím ateliéru Jiřím Pelclem.

Kurátorky Alena Štěrbová a Klára Peloušková k výstavě sdělují: „Rozhodly jsme se propojit výstavu produktů, které již žijí mimo školní prostředí vlastním životem, s atmosférou ateliéru, pro niž jsou určující konzultace, diskuze a přemýšlení nejen nad prací vlastní, ale i prací ostatních kolegů a pedagogů. V doprovodném katalogu se pokoušíme formou rozhovorů zprostředkovat názory a vzpomínky absolventů na dobu jejich studia na UMPRUM a na profesora Jiřího Pelcla, jako vedoucího ateliéru.“ 

Svůj pohled na vlastní pedagogické působení v Ateliéru designu nábytku a interiéru v rozhovoru shrnuje i Jiří Pelcl, který mimo jiné, říká: „Absolventy vnímám jako atlety seřazené na startovní čáře. Někteří vyrazí okamžitě. Jiní jakoby nevědomky zaspali anebo vědomě přeslechli výstřel startéra, protože přemýšlí o důležitých věcech, které se pomalu vynořují z oparu dálky. Když vidím umělecké dílo (nezáleží na tom, jestli je to dům, objekt nebo design výrobku), které mě zaujme svojí originalitou a silou, přemýšlím, zda bych to sám také dokázal udělat. Když posléze zjistím, že autorem díla je můj bývalý student – cítím se šťastný.“