Písek a slaná voda dráždily jeho oči tak silně, že několik prvních minut strávených na pevnině neviděl vůbec nic. Znovu zvrátil obsah svého žaludku a pokusil se zhluboka nadechnout. Ztěžka se otočil na záda a zadíval se na modré nebe nad ním. Na chvíli úplně zapomněl na skutečnost svého ztroskotání a zauvažoval nad užitím techniky greenscreenu. Fascinovala ho situace, kdy jakýkoliv předmět umístěný na takovéto pozadí ožívá zbaven svého dosavadního kontextu, ponechán v rovině symboliky, ke které odkazuje svoji vizualitou.


Nekonečně modré nebe, bez jediného mráčku na dohled, slibovalo spoustu příležitostí se nad tímto tématem znovu zamyslet.


Zapřel se a pokusil se vstát. Jemný písek mu zvolna procházel mezi prsty zatímco se jeho slabé tělo pokoušelo výraznějšího pohybu.


Roku 1659 Robinson Kreutznauer, známý spíš pod jménem Crusoe, unikl tragickému ztroskotání lodi, plující do Afriky se záměrem výhodného nákupu otroků a jejich následného prodeje bez nutného zdanění ve vlastní zemi. Jako jediný přeživší ničivé zkázy lodi, zůstává odkázán věčné samotě na pustém tropickém ostrově.


Vítr ustál a Kreutznauer, který nyní tiše seděl jen pár metrů od moře na písčité pláži, pozoroval vrak lodi zachycený o skálu. Přemýšlel jakým způsobem sestaví vor a zachrání pokud možno všechny barely pomerančového džusu, která loď mimo jiné převážela. Svázal tedy nasekané bambusové kmeny těsně k sobě provazem a vyrazil směrem k vraku lodi. Náraz o skálu naštěstí poničil jen několik málo barelů džusu, které nyní pomalu vytékali ven z lodi. Připevnil zbývající barely na plováky z bambusu a vydal se směrem zpět na písčitou pláž, jež se mu stala domovem.


Kreutznauer navzdory tomu vychován směrem křesťanské víry, nikdy příliš nevěřil a k Bohu se obracel vždy jen v momentech největší tísně. Při svém prvním ztroskotání pocítil blízkost smrti a možné brzké naplnění osudu jeho vlastní zkázy, kterým si byl celý život jist a byl s ním smířený. Napříč jisté tragédii mladý Kreutznauer utíká z domova a vydává se na svoji první plavbu. Ta po silné bouři vrcholí evakuací posádky lodě do záchraných člunů a následné záchrany ze strany kolemplující lodi.


Když z moře vynesl všechny barely do své jeskyně, kde uchovával veškeré potraviny které zachránil z vraku lodi, schromáždil bambusové plováky na jedno místo. Dlouhou chvíli je usilovně pozoroval a zvažoval jejich další využití. Dobře věděl že všechny barely jsou zachráněny a chladí se již ve vnitřku jeskyně. Jejich vzhled ale Robinsona upoutal a fascinoval. Vzal je tedy a pověsil na stěny svého příbytku. Každý další den pak nožem vykrojil kus kmenu a počítal tak své dny strávené na pustém ostrově.


Někdy když od moře foukal silnější vítr, rozeznívali se tyto plováky jako píšťaly a naplňovali ostrov líbeznou hudbou. V takových chvílích Kreutznauer upouštěl z barelů plné poháry pomerančového džusu a za doprovodu této hudby tančil kolem svého příbytku.


Zásadním se pro Kreutznauera stává skutečnost, že navzdory jeho přesným záznamům o době strávené na ostrově, neví jaký z dnů je neděle, podle které se byl za dob svého civilizovaného života zvyklý orientovat. Ocitá se tak v jakémsi kruhu, zbaven lineárního vnímání času, ponechán v nekončícím pocitu přítomnosti, osvobozen na písčité pláži zalité slunečním svitem.


Procházel se podél moře a v rukou držel velký barel pomerančového džusu. Nebe bylo nádherně modré a mírný vítr zvolna zvedal zrnka písku a unášel je vzduchem pryč. Robinson omámen lahodnou chutí džusu, který kvůli teplotě uvnitř jeskyně dosahoval maximální chuti, ulehl do písku a zadíval se na nekonečné modré nebe. Oči se mu pomalu zavíraly a odstín modré pomalu přecházel do zelené.


Zvedal se vítr a Robinsona probudil zvuk bambusových píšťal.