Jiří Ptáček

Pro malíře Jiřího Ptáčka (*1949) se již v 2. polovině 80. let stala hlavní inspirací příroda. S počátkem 90. let dospěl k imaginativní obraznosti, v níž abstraktní tvarosloví jen vzdáleně poukazovalo na reálné předobrazy v mikroskopem zvětšeném mořském planktonu, pestrých životních formách korálových útesů, ale i v ranní mlze nebo v popadaných větví stromu. Ptáčkova abstrakce někdy byla nazývána lyrickou, ale s přihlédnutím k celému jeho malířskému dílu bychom měli zvážit, jestli klíčem k uchopení jeho díla není především pojem intimismus. Zaměření na detaily větších celků, ale také postupné opouštění dynamických forem ve prospěch kontemplativního výrazu jsou zřejmým dokladem jeho snahy komunikovat v první řadě osobní zkušenost s citovým a empatickým navazováním vztahu k přírodě.

 

Vedle volné tvorby se Ptáček v minulosti příležitostně věnoval realizacím v architektuře. Jednou z nich je keramická stěna při vstupu do samoobsluhy na sídlišti Hlinky v Týně nad Vltavou. Druhá vznikla v roce 1992 pro jídelnu zaměstnanců JETE a jedná se o autorovu nejrozměrnější malbu. Na výstavě Jádro a oběžnice Ptáčkovu volnou tvorbu stavíme právě vedle jeho realizací v architektuře. Poukazujeme na shodné zdroje a zároveň těžíme z lokálního příběhu dvou děl, která patří k minulosti i současnosti regionu. 

 

Kurátor výstavy a text: Jiří Ptáček ml.

Produkce: Petra Svoboda Herotová

Grafické řešení pozvánky: Eva Volfová 

Grafické řešení výstavy: Jakub Kovařík

Fotografie realizací v architektuře: Jan Mahr