Sedmatřicetilý Jiří Thýn je patrně nejrespektovanějším českým fotografem mladší střední generace. V jeho pojetí fotografie sice stále dosvědčuje jevovou skutečnost, ale rovněž upozorňuje na způsob, jakým o ní vypovídá. Poslední roky Thýn rozvádí vlastní koncepci „nenarativní fotografie“, reagující na jeho přesvědčení o nepatřičnosti užívání pojmu „abstrakce“ u fotografie. Na Dvou koncích vzdálenosti s podtitulem Obrazy, které se nestaly se dotýká potence vztahů mezi fotografickým obrazem a slovem. Namísto konkretizace, kterou by jedno druhému mohlo způsobovat, ale rozvolňuje významy a přenáší pozornost od určitého děje / obrazového popisu události k obecnějším obrazovým situacím. Podnětem jsou mu nalezené novinové a časopisecké fotografie, do kterých zasahuje jinými výtvarnými materiály. Vznikající asambláže jsou ovšem pouze fází č. 2 před dalším fotografováním a výrobou zvětšenin.
U Jiřího Thýna jsme si zvykli konstatovat určitou objektivizující tendenci k analýze fotografického jazyka. Jeho nové fotografické soubory jsou jiné: obraz a slovo spoluvytvářejí prostředí, ve kterém je naše pozornost obrácena imaginativní kontemplaci nad fotografickým obrazem.

Jiří Ptáček