Johann Aulegk, Václav Wittner – Zrcadlové osudy

Zmapovali jsme osudy dvou zapomenutých olomouckých stavitelů, kteří navždy proměnili tvář Olomouce i celé Moravy.

Johann Aulegk a Václav Wittner. Dva zapomenutí stavitelé, kteří se svou profesní dráhu i osobní život rozhodli spojit s Olomoucí. V době překotného stavebního boomu na konci 19. století našli své místo pod sluncem ve slibně rostoucí hanácké metropoli, která se konečně zbavila břemene rakouské vojenské pevnosti a čekaly ji slibné zítřky, ale také nekončící národnostní půtky, a nakonec ekonomický propad. 

Jejich životy opisovaly velmi podobnou trajektorii, ovšem s desetiletým odstupem a samozřejmě s dílčími rozdíly. Podobností je ale mnoho: stavěli podobný rejstřík staveb – nájemní domy a vily, školy, kostely, továrny a pivovary, ale také šlechtická sídla. Jeden Němec, druhý Čech, ale nikdy neváhali pracovat pro klienty z druhé strany barikády. Pracovali pro židovské průmyslníky i katolickou církev. Oba se angažovali společensky i politicky, v národnostně vyhroceném období, kdy byl jeden obviňovaný z „německého šovinismu“, druhý z „českého vyvolávání hádek a obstrukcí“. Oba byli až neuvěřitelně štědrými a činorodými mecenáši, členy hospodářské komory a řady profesních sdružení, spolků, patrony nadací, porotci u soudu.

Aulegk a Wittner byli dětmi své doby, pozdního historismu. Dodnes není jasné, jaký vlastně měli na podobě svých staveb autorský podíl. Oba běžně stavěli podle cizích návrhů, mj. mnohem slavnějších architektů Gustava Meretty, Jakoba Gartnera nebo Maxe Fleischera. Pokud vůbec existovalo něco jako Aulegkův oblíbený styl, pak to byl – kromě obligátní neorenesance – styl tyrolských hrázděných chalup, který tehdy zpopularizovala císařovna Alžběta. Václav Wittner se zase zhlédl v bohatě zdobeném neobaroku a okrouhlých nárožních věžích s mohutnými kopulemi. Oblíbil si však i neorománské a neogotické tvarosloví, jak je známe z jeho kostelů a činžáků.

V Olomouci a po celé Moravě postavili desítky výrazných staveb. Jak to, že je dnes neznáme? Oba totiž zažili stavební a ekonomický propad Olomouce v prvních letech 20. století, který jeden z nich, Johann Aulegk, zaplatil osobním krachem. Oba zemřeli předčasně, v době, která nástupem modernismu a po roce 1918 i zcela novým společenským uspořádáním převálcovala vše, co bylo spojeno s někdejší érou historizující Belle Époque.

autor a kurátor: Jan Jeništa