Wikipedický rozcestník posouvá význam anglického slova image dvěma hlavními směry, a to k českým ekvivalentům obraz, nebo představa…

   

Při troše doslovnosti vytváří přesně ten typ paralelní reality, která může jako asociační katalyzátor charakterizovat současné vizuální přemýšlení malíře Josefa Žáčka. Série jeho nejnovějších pláten se totiž zaměřuje především na dvojsečný účinek vnějších, uměle modelovaných aspektů skutečnosti a jejich schopností na tomto základě ovlivňovat emoce i zdánlivě racionální rozhodování člověka. 

   

Odborná definice termínu image je poměrně jednoznačná: jde o výraz pro afektivní a celkovou představu osoby, značky nebo výrobku u veřejnosti, často záměrně pěstovanou s cílem dosáhnout úspěchu. S ohledem na dlouhodobý přístup k tvorbě, kdy se Josef Žáček často zaměřuje na konkrétní společenský fenomén, který pak prostřednictvím svých prací nejen reflektuje, ale především analyzuje a domýšlí někdy až na hranici možného, se jedná o další integrální část jeho postupného monitorování problematických fazet současného světa, jež – především během posledních desetiletí – prorostly každodenností natolik, že už je vlastně nikdo téměř nevnímá. 

   

V tomto případě je vše umocněné ještě intenzitou působení, protože image se jako účinná manipulativní složka vyskytuje prakticky na všech úrovních lidského bytí a útočí na člověka prakticky bez zábran už od nejútlejšího věku. Přestože se pravděpodobně nejvíc generuje v ekonomické a politické oblasti, čímž samozřejmě zpětně uplatňuje svůj vliv tam, kde nejcitlivěji poznamenává kvalitu života, stranou tentokrát nezůstává například ani (především populární) kultura. Významná je i skutečnost, že se tak za pomoci působení na emoční slabiny vytváří velmi citlivá zkrácená vazba mezi veřejnou a tou nejintimnější osobní sférou. Důvod je ve všech případech stejný – jednostranný profit, a je v podstatě jedno, jestli se jedná o peníze, moc nebo výhody jiného typu. Protistrana naproti tomu jen zrácí. Kromě totožných položek i tu nejdůležitější – svobodu.

   

Josef Žáček je přemýšlivý pozorovatel našeho tady a teď, svá témata si rozhodně nevybírá náhodou. Tentokrát ale při jeho volbě hrálo podstatnou roli i samotné místo konání výstavy a především charakter galerie, která je velkou výkladní skříní otevřenou do jedné z nejrušnějších pražských tříd v samém centru města, podobně jako efektní obchody s luxusním zbožím. Expozice uvnitř výběrově shrnuje jeho malbu zhruba za pět let, takže kromě desítky nejnovějších pláten, nabízí i předchozí vývojový kontext. Image Žáčkových obrazů ale možná leckoho překvapí, navzdory tomu, že se do jeho tradičně černobílých kompozic – pro někoho určitě nečekaně – vrátila barva. 

   

kurátor: Radek Wohlmuth