Materiál s pamětí. Alchymie, u které je protiřečením tvrdit, že ji denně vidíme, i když je tomu tak. Vidíme ji a zároveň vidíme skrze ni.

Častokrát je bariérou mezi prostorem a dalším prostorem. Ve své pevné formě je jedním z největších objevů a dosud nejdražším prvkem, protože propouští světlo. Materiál, který potlačí své ego a dá průchod slunečním paprskům. Ty nijak nemodifikuje, pokud o to není požádán. Krystalická mřížka s dlouhodobou pamětí, která uchovává dění a vibrace. To bez nároků na reakci přináší, aniž bychom si tyto vlastnosti uvědomovali, ačkoli je v našich životech v různých formách přítomná nadmíru. V češtině ji nazýváme sklo. Materiál, který se nám svou hojnou přítomností v životě stává všedním. Podceňujeme jeho dokonalost, protože jsme jej zneužili do pouhých několika forem, dostačujících nám k užívání. Přestože může být sklo průhledné, propustné i průsvitné, nese vizuální informaci. Ta je natolik konkrétní, že odporuje původní domněnce o submisi materiálu. Absolvent Ateliéru skla na UMPRUM Lukáš Kalivoda (*1986) spolu s Jiřím Strakou (* 1991), studentem fotografie na FAMU a ITF, ve společném obdivu k tomuto materiálu přenesli jeho vizuální kód do obrazu. Ten je natolik pravidelnou abstrakcí, že otevírá otázku dešifrování informace tohoto kódu. Technologií měkkého řezu Kalivoda se Strakou umožní v Galerii Evoluční prozkoumat sdělení neviditelného materiálu ve zcela viditelné formě.

Bára Alex Kašparová