V areálu olomouckého jezuitského konviktu se původně nalézala židovská čtvrť se synagogou. V roce 1454 vypověděl český král Ladislav Pohrobek Židy z královských měst a olomoucká synagoga byla poté přestavěna na kapli Božího Těla. Jediným dodnes patrným stavebním reliktem původní židovské čtvrti zůstala gotická Židovská brána. Po příchodu jezuitů do Olomouce roku 1566 a po založení olomoucké jezuitské univerzity v roce 1573 se Kaple Božího Těla stala domácí kaplí renesančního jezuitského konviktu, jehož místo zaujal na počátku sedmdesátých let 17. století barokní Starý konvikt. Dnešní podobu získala kaple v souvislosti s výstavbou Nového konviktu, která byla poslední realizací unikátního barokního komplexu jezuitských budov.

 

V roce 2002 byla Kaple Božího Těla v rámci rekonstrukce bývalého jezuitského konviktu a pro potřeby Uměleckého centra Univerzity Palackého komplexně restaurována. V současnosti slouží ke koncertním a výukovým účelům. Kapacita 72 míst.