Karel Adamus svá díla včetně objektů důsledně nazývá básněmi. Básně partitury, které vytvářel v letech (1973–1976) jsou originálním autorským příspěvekem k partiturám vznikajícím v rámci hudebního minimalismu. Do téhle skupiny patří i vystavené dílo s názvem Pomlka.

 

Pomlka vznikla oddálením dvou částí přetrženého notového papíru. V téhle mezeře – nově vzniklém místě, možná spíše území, se nenachází jen ticho. Je to otevřený prostor pro pozorné naslouchání zvukům okolního prostředí, ale i prostor pro vznik hudby bez instituce notové osnovy. 

 

Karel Adamus (1943) je především autorem vizuální poezie, některé z jeho konceptuálních básní čerpají i z oblasti zvuku. První básně-obrazy vznikly koncem 60. let. Rozděluje je na Cigaretové básně (1969–1970), Pohyblivé básně (1970–1971) a Básně partitury (1973–1976). Pod vlivem setkání s Jiřím Kolářem se začal v 70. letech zabývat cykly Básní objektů, Předmětných básní, Pohyblivých básní a Peripatetických básní. Vizuální básně jsou obyčejně ovlivněny prostředím, ve kterých vznikly (např. výstup do hor), povětrnostními podmínkami (Větrné básně). Je členem skupiny Měkkohlaví spolu s Daliborem Chatrným, Petrem Kvíčalou, Václavem Malinou, Milanem Maurem, Marianem Pallou, Jiřím Valochem a Jiřím Šigutem. Vedle vizuálních básní se věnuje textům inspirovaným východní filosofií.

 

Karel Adamus je jedním z autorů prezentovaných v publikaci Zvuky kódy obrazy vydanou Nakladatelstvím ArtMap v letošním roce. Výstava v galerii Tapeta vznikla u příležitosti uvedení této publikace.

 

původní dílo: Pomlka, 1976, papír, 330 x 240 mm