Komorowského instalace sestává z velkoformátových fotografií. Jejich panoramatický záběr a celková poetika odkazují na populární žánr tzv. cityscapes. Zvoleným námětem – počítačový hardware – umělec reflektuje současnou technologicky orientovanou společnost z velmi fyzického úhlu. Zatímco diskurz post-internetového stavu věcí nabírá na rychlosti, zásadní je obrátit pozornost k tomu, co se odehrává předtím než studené, syntetické světlo počítačové obrazovky zaplaví osamělý pokoj internetového povaleče. Skrytý a nedotknutelný hardware se stal pustinou, bezešvě nejasnou oproti zdánlivé dominanci displeje a jeho obrazu. Stal se doménou expertů, tělem opomíjeným pro velebení mysli – v tomto příkladu softwaru, na kterém se zakládají všechny procesy. Přesto, že se vnitřní logika hardwaru velmi doslovně projevuje v jeho přesložité architektuře, představuje zároveň jasné estetické kvality. Jak ale převyprávět tyto zdánlivě vzdálené architektonické mikrokrajiny naší městsky orientované kultuře? A je dílem povahy procesu zpracování dat či informací samotných, že vše, co se jich týká, je kompatibilním a univerzálním?