Prostorový aspekt hudební produkce je zdůrazněn v podobě plastiky-instalace-prostředí a vykazuje všechny znaky tvorby umělkyně, která svým dílem významně určovala podobu českého umění 90. let minulého století.

Rozměrná, výtvarně velmi působivá stejnojmenná instalace Kateřiny Vincourové radikálně mění způsob vnímání hudební produkce, aktivizuje publikum a zároveň mu klade omezení jiného druhu, než na jaké je zvyklé při klasickém dělení prostoru na pódium a hlediště.

Jako samostatný objekt nově definuje prostor, ve kterém je umístěn, v případě dvorany Multifunkční auly Gong vytváří měkkou textilní protiváhu maskulinnímu betonu, sklu a plechu. Horizontála napnuté plachty s kruhovými otvory uvnitř kontrastuje s pravoúhlým geometrickým rastrem šamotových cihel.

Jako v dalších významných dílech Kateřiny Vincourové je objekt Nahlížet naslouchánímvelkorysým až monumentálním gestem autorky, které je založeno na zpochybnění vnitřku a vnějšku, ohraničené či zdůrazněné prázdnoty jako opozičního principu mohutné plnosti hmoty.

Intimita a její prožitek jsou jako téma předloženy v paradoxně naddimenzovaném měřítku, a tedy zbaveny marginálního, bagatelního postavení, jemuž jej podřizuje dominantní pohled na svět jako místo racionální stability či pevného řádu ovládaného výkonem.

Marek Pokorný, kurátor