Klášterní zahrada 2021

Sochy a objekty Eliáše Dolejšího, Pavla Šimíčka a Šimona Cibulky sdílejí letošní prostor broumovské klášterní zahrady, přičemž samotní autoři sdíleli několik let studia na pražské Akademii výtvarných umění. Náleželi, společně s Kryštofem Kaplanem, k nejvýraznějším studentům Ateliéru sochařství II a díky živé rezonanci s tématy a výrazem prací jeho tehdejšího asistenta Vojtěcha Míči spoluvytvořili specifickou etapu historie ateliéru.

Eliáš Dolejší svými pracemi zpřítomňuje a současně znovuustavuje prostory symbolů a duchovních idejí, bez potřeby jejich historického ukotvení. Zajímá jej živý prostor vjemu tradice, archaičnosti, mýtu. Svými objekty často vytváří prostředí s atmosférou rituálu. Volbou materiálu poukazuje na obecný moment dočasnosti existence, opakovaně zachází s výrazem napětí, křehkosti a s expresí barvy. Do této výrazové oblasti náleží objekt Absence. Prací Nahý člověk Eliáš Dolejší připomíná existenci konkrétního sochařského rukopisu, který současně ale vypovídá o opakování paradigmatického gesta, o spolupodílu na transcendentní realitě.

Pavla Šimíčka dlouhodobě zajímá princip fraktálního zmnožení prvku ve strukturu. V posledních několika letech komponuje prostorové architektury z vertikálních segmentů inspirované Gulliverovými cestami Jonathana Swifta, konkrétně plovoucím ostrovem Laputa. Používá techniku betonových otisků, jež připomínají přírodní formy zvětralé půdy na severu Nového Zélandu (Laputa I a II). V nejnovějším prostorovém objektu Laputa III pracuje se strukturou hexagonálních hranolů charakteristickou pro magmatickou horninu čedič. Také objekt Saguaro (Carnegiea gigantea) vypovídá o reálné přírodní inspiraci, současně navazuje na autorovy fraktální reliéfní struktury. Pavla Šimíčka obecně fascinuje fenomén struktury s jejími možnostmi prostupnosti prostředím, všudypřítomnosti a nekonečné proměny.

Také v sochařských pracích Šimona Cibulky vnímáme inspiraci ze sféry přírody. Betonové objekty Vlna I a II zviditelňují cykličnost jejích dějů přesahující lidský čas. Vedle této „organické“ linie nacházíme v pracích Šimona Cibulky formu technicistního charakteru, kdy je celek sestaven ze segmentů na základě jednoduché mechanické skladebnosti. Z celku díla čteme výjimečnou schopnost zviditelňování elementárních zákonitostí a tvarů, možnost jejich vymanění z časovosti a konkrétnosti a fixování v prostoru obecného principu. Schopnost vnímat podstatné.

Kurátorka: Iva Mladičová