KRÁTKODOBÉ CÍLE

JH: Ahoj, pět minut jo?

MH: Deset minut jo?

JH: Ok.

MH: Ještě tři minutky, než Ondrovi vyplavou těstoviny.

JH: Jasně.

MH: Tak a sem tady, pustim si k tomu Queeny.

JH: Dobře, já mám Cohena.

MH: Každej svýho srdcaře.

JH: Já si včera stáhnul celou diskografii 1967-2004, za půl hodinky.

MH: Suzanne má neskutečnej text.

JH: Nejvíc mě dostala ta poslední, One Of Us Cannot Be Wrong.

MH: Kouknu na to.

JH: Nemůžu si vzpomenout, cos mi říkala dneska u Jezulátka. Něco s tvojí kamarádkou Káčou asi, že ti vždy něco říká…

MH: Že si každá zvlášť děláme imaginární rozhovory a vždy počítáme s tím, že ta druhá je u toho. Mám na něco odpovědět a řikám : víte co, na tohle vám líp odpoví Káča a ona na to odpoví a já na ní koukam a usmívam se a ona to řekne krásně. Máš tam frmol co?

JH: Dneska tam přišla podruhý taková Portugalka, asi padesátnice. Říkala, že je psycholožka. Byla tam i včera, úplně mě vydeptala. A dneska se ke mě hned hrnula a ptala se, jak se jmenuju a ja vůl ji řikám: Jirka. No a pak už na mě pořád volala: Eriku!

MH: Tak co bys jí řikal jinýho.

JH: Zásada číslo jedna – neříkat zákazníkům svoje jméno.

MH: Já neřikám nic, ani když se mě ptají na pokladně v supermarketu na PSČ.

JH: To je nějaká blbost. Jedna holka mi říkala, že se jí ptala zákaznice, nějaká Brazilka, jak se jmenuje a ona ji odpověděla: Doesn't matter. A ona na to: To je krásný jméno.

MH: Haha, slušný.

JH: Všechno co si pak říkala, že je spojený s tim starým časem, je víceméně nepříjemný, když ne bolestivý.

MH: Nemusí to být nutně nepříjemný.

JH: Krátkodobý cíl je něco, co nevyžaduje dlouhodobou námahu.

MH: Je to teď všechno vyšlechtěný na krátkou dobu. Krátká doba rovná se rychlý pohyb.

JH: Krátká doba rovná se rychlý pohyb, dlouhá doba rovná se pomalý pohyb. Nebo nejdřív dlouho nic a pak rychlý pohyb. Podle mě to ale s pohybem moc nesouvisí. Nebo jak si to myslela?

MH: Že si musíš počkat, než ti něco vyroste a nechtít to mít hned.

JH: No a to zase souvisí s tím, co je příjemný a co je vnímaný jako nepříjemný. Čekání je nepříjemný, to co je hned dostupný je fajn.

MH: Jo přesně. Ale nebudeš vlastně nikdy uspokojenej.

JH: O to asi trochu jde – být hned uspokojenej, ale zároveň nebýt nikdy pořádně uspokojenej.

MH: Myslím, že si každý sám ovlivní vnímání času tím, jak se nastaví.

JH: A nemyslíš, že tě nastavuje společnost?

MH: Je fajn bejt nastavenej tak, že se všechno nemusí povést. A ani když někoho motivuješ, tak on ty věci nemusí dotáhnout.

JH: http://i.imgur.com/zQHv4.gif

MH: Ha! Bože!
Jenom mi teď přijde dobrý dávat stejný místo neúspěchům, to je taky v nastavení společnosti.

JH: To mi připomíná jak si říkala, že v současný době je docela přeceňovaná schopnost ovládat a měnit svůj vlastní život, pamatuješ?

MH: Co jsem řikala o tý přeceňovaný schopnosti, to zní dobře.

JH: A říkala si to?

MH: Je to možný.

JH: Já si právě nejsem jistej. Ale kdyby jo, tak mi to trochu nesedí s tvým tvrzením, že jde hlavně o to, jak se kdo nastaví.

MH: Řikala sem, že člověk staví na odiv vlastní odhodlání. Že silou vůle chce udělat pořád víc a začne přijímat zodpovědnost i za věci, které ovlivnit nedokáže.

JH: To je dobrý.

MH: I proto se stávají jistotou krátkodobé cíle.

JH: A myslíš, že to svoje nastavení vnímání dokážeš ovlivnit nebo ne?

MH: To nevim.

JH: Jirka Havlíček
MH: Martina Holá