S ukončením těžby se do jámy Johannes, zejména během éry NDR, vypouštěl víceméně nekontrolovatelně lesklý stříbrný odpad, splašky, kaly obsahující těžké kovy a síra z bývalé filmové továrny ORWO. Tyto látky byly smíchány s dalším průmyslovým odpadem z přibližně 130 let starého chemického areálu. Organické kaly po desetiletí fermentovaly a při procesu se uvolňovalo velké množství sirovodíku, což vedlo k masivnímu obtěžování zápachem a lidé si v této oblasti stěžovali na podráždění dýchacích cest. Dnes už ale není cítit téměř nic a žádné bezprostřední nebezpečí z takzvané Pit Johannes nehrozí. Naměřené hodnoty výparů jsou trvale pod limitními hodnotami WHO. Jenom když odkryjete bláto, trochu to vybublá a pak na krátkou chvíli něco ucítíte.

 

spolupráce: Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Tomáš Hrůza, Michal Klodner, Karel Kunc, Karin Šrubařová

grafické zpracování: Matyáš Bartoň

 

Vydaní zinu podpořila Entrance Gallery v návaznosti na výstavní projekt Kořeny rostou dovnitř.